Územní sdružení Českého zahrádkářského svazu v Karviné, který působí na území někdejšího okresu, má momentálně pod svými křídly téměř 4 tisíce aktivních zahrádkářů. V posledních letech se ale počet členů mírně snižuje. „Věkový průměr se pohybuje okolo šedesáti let. To znamená, že se zahrádkářské činnosti věnují převážně lidé v důchodu jako formě aktivního odpočinku,“ říká předseda svazu Jiří Dráb.

Před rokem 1989 se lidé na zahrádkách snažili hlavně vypěstovat co nejvíce zeleniny a ovoce pro zásobení své rodiny. Proč se ale hrabou v hlíně dnes, když obchody přetékají množstvím nádherného ovoce a zeleniny? Před dvěma desetiletími byla důvodem pěstování vlastních zásob nevábně vyhlížející zelenina a ovoce na pultech, nyní se za pěstování občas skrývá nedůvěra ke způsobům „průmyslového pěstování“.

Podle Jiřího Drába proto, že je to jejich koníček. „To je jedna věc. Druhým důvodem je zajisté to, že se nepíše, jak toto zboží bylo vypěstováno, aby bylo tak hezké a lákavé pro zákazníky. Například známá odrůda jablek Idared je značně náchylná k houbové chorobě, strupovitosti. Pokud v obchodě jsou nabízená velmi pěkná jablka této odrůdy, bez jediného stroupku, tak bylo této kvality dosaženo větším počtem chemických postřiků,“ tvrdí Dráb.

A to je podle něj důvod, proč se i v současnosti zahrádkáři snaží vypěstovat si své vlastní zásoby. S tím, že vědí, jaká hnojiva a jaké chemické postřiky proti škůdcům používají. A v jakém množství. Což je při jídle nezanedbatelná výhoda.

Ze zahrádkářů se stávají skalničkáři

V současné době je ovšem vzhledem k dostatečné zásobenosti obchodů přece jen znatelný pozvolný přechod k zahrádkám okrasným a více zaměřeným na odpočinek. Ale ne všichni se takto přeorientovávají. „Skalničkářů je v regionu obrovské kvantum. Ale je to trošku jiný druh lidí, než klasičtí zahrádkáři. Někdo pěstuje zeleninu a květiny má jako doplněk. Jiní se zaměřují čistě na květiny a na skalky,“ uvedl majitel botanické zahrady Radim Slabý.

A ne všichni jsou ochotní se vzdát původního zaměření. Karvinské arboretum se před časem přestěhovalo z Karviné do Sovince u Rýmařova. Zájem o květiny a tvorbu skalek je podle Slabého koníček na dlouho dobu, ne-li na celý život. „Udělat kvalitní skalku trvá i 10 let, to není něco, co by se po dvou letech dalo jednoduše opustit jako nedokončenou práci,“ dodal. Na rozdíl od záhonu, jehož cyklus je jednoletý.

Ale ani zahrádkaření lidé neopouštějí jen tak ze dne na den. Čísla hovoří jasně. Na území bývalého okresu jsou téměř 4 tisícovky již zmíněných zahrádkářů sdruženy v 85 základních organizacích ČZS a obhospodařují zhruba 2800 zahrádek. Nemluvě o zahradách u domů, patřících lidem, kteří ve svazu nejsou. Výsledek této matematiky? Zahrádkáři a jejich koníček jen tak nezaniknou.

„Zahrádkáře spojuje nejen zahrádkaření,“ říká předseda Územního sdružení Českého zahrádkářského svazu v Karviné Jiří Dráb

Zahrádkáři sdružení v zahrádkářském svazu, hledají i jiné druhy společné zábavy, než jen okopávání záhonků.

Existuje pravidelné místo a čas, kde by bylo možné odkoupit od zahrádkářů jejich výpěstky?

„Žádná organizovaná burza pro výměnu nebo nákup zahrádkářských produktů v rámci Územního sdružení Karviná nefunguje. Tato činnost se převážně děje v zahrádkových osadách volně mezi zahrádkáři. Dále jako drobný prodej přebytků na zahrádkářské výstavě v Karviné.“

Spojuje zahrádkáře ještě něco, kromě jejich koníčku?

„Členství ve svazu umožňuje vzájemné setkávání lidí se společným zájmem, a to je samozřejmě zahrádkaření. Tato setkání se uskutečňují hlavně v zahrádkových osadách, na schůzích, výstavách, zájezdech, odborných přednáškách a podobně. Ale pořádáme i společenské akce. Z těch je nutné uvést Zahrádkářský bál, který byl letos pořádán již popáté a je o něho mezi zahrádkáři velký zájem.“

Jak byste charakterizoval zahrádkáře?

„Zahrádkář je člověk, který se nikdy nenudí. Když je pěkné počasí, tak ´pracovně odpočívá´ na zahrádce. Při špatném počasí se připravuje teoreticky co, kdy a kde vyseje nebo vysadí. Existují kalendáře se zahrádkářskou tématikou, kde podle aktuelního data jsou informace, co v daném termínu se dělá na zahrádce.“

Kdy jste se začal vy osobně věnovat tomuto koníčku?

„Já jsem začal zahrádkařit v roce 1983. To je v době, kdy v obchodech byl malý sortiment ovoce a zeleniny a ve špatné kvalitě. To byl důvod si část spotřeby v rodině vypěstovat na zahrádce. V tu dobu jsem se stal členem ČZS a získal zahrádku v zahrádkové osadě.“


V soutěžích bojují o nejkrásnější výpěstek

Nejen samostatnému hraní si „na vlastním písečku“ (tedy záhonu) se věnují zahrádkáři. Svými výsledky se chtějí pochlubit i ostatním, takže se účastní výstav a soutěží. I těch teoretických. Nejbližší soutěž, tentokrát teoretická, s názvem Mladý zahrádkář, se chystá na 15. května. V oblastním kole budou žáci základních škol v testech i poznávání semen a rostlin či rostlinného materiálu bojovat o nejlepší výsledky.

Pro zahrádkáře vychází také zvláštní časopis, na webových stránkách (například www.zahradkari.cz nebo http://zahradkari-karvina.ic.cz)je možné najít mnoho dalších informací. Tipy na exkurze, rady pro celý rok, informace o soutěžích a jiné. Třeba text o tom, jak pěstovat kávovník nebo banánovník.

Pobyt na zahrádce je velkým relaxem a potěšením
Oázou klidu, tak by se dala nazvat zahrádkářská osada pod evangelickým kostelem ve Staré ulici v Havířově-Prostřední Suché.
Prostorné plochy, menší či větší chatky nebo domečky jsou ideálním místem pro pěstování zeleniny, ovoce, květin a hlavně pro odpočinek. „Zahrádka znamená pro nás úžasný relax a potěšení. Pokud to čas dovolí, tak v létě tam trávíme každou sobotu a neděli. Grilování pod širým nebem s partou kamarádů dodává člověku nejen dobrou náladu, ale utužuje i přátelské vztahy. Přes víkend si vyčistíme s manželem hlavu od každodenních starostí a nabereme energii pro další pracovní týden,“ říká Jena Owczarzyová.
Stejně jako jinde i v této lokalitě je věnovaná velká péče domácímu zahradničení. „Máme malý skleník, ve kterém pěstujeme zejména papriky, rajčata a okurky. Letos zkoušíme jako novinku jižní plodinu lilek neboli baklažán. Zatím ho doma v bytě předpěstujeme a vypadá to velmi slibně. Chceme se dát i na cukety,“ svěřila se zahrádkářka a ještě dodává „Z lilku se dá udělat vynikající lehká letní večeře. Zapečený s cuketou, rajčaty, šunkou a sýrem je výbornou lahůdkou,“ poznamenala paní Jena, která našla zalíbení v přípravě různých specialitek.
Společným nepřítelem snad všech havířovských zahrádkářů jsou vandalové a zloději. Není tomu jinak ani v Prostřední Suché. Krádeže nejsou ničím výjimečným. Nejhorší je zimní období. Když je chatka dobře zabezpečena, tak se aspoň něco musí poničit.
V tomto uspěchaném světě je zahrádka skutečným balzámem pro tělo i duši, je často slyšet v hezky upravených zahrádkářských osadách.
JOSEF PINTÉR