Posláním projektu byla systematická konzervace, digitalizace a ochrana kulturního, knižního a archivního bohatství v Těšíně. Odborným garantem se stala Národní knihovna v Praze a Jagellonská knihovna v Krakově. Do soutěže byly zapojeny různé kulturní a vědecké instituce jak v České republice, tak v Polsku. O podrobnostech jsme hovořili s vítězem soutěže.

Jakého tématu se týkala Vaše studie?

„Již několik let se věnuji posledním čtyřem generacím těšínské větve Piastovců. Shromáždil jsem hodně zajímavého materiálu, proto jsem se rozhodl tyto informace zpracovat formou studie.“

Na co konkrétně jste se zaměřil?

„Má práce se věnovala korespondenci posledních těšínských Piastovců, která je uložena v archivních fondech celé České republiky. Vymezil jsem to i městem Těšínem, to znamená pobočkou katovického archivu, která sídlí v Cieszyně, a historickými fondy Těšínské knižnice.“

Proč jste zvolil právě toto téma?

„Od 19. století vzniklo na téma Piastovců tolik prací, že by snad zaplnily samostatnou knihovnu. Bohužel všechny vycházely pouze z archiválií uložených v těšínském archivu. Jejich autoři neznali prameny, jež jsou v archivech jiných měst, v Praze, Brně, Olomouci apod.“

Našel jste v archivních zdrojích informace, o nichž se dosud nepsalo?

„Samozřejmě. Badatelé se dosud věnovali většinou listinám, to znamená diplomatickým pramenům, ne pramenům osobní povahy. Tato oblast zatím nebyla zpracována. Specializoval jsem se přímo na korespondenci.“

Můžete uvést nějaký příklad?

„Víme, že v Praze je uložena část korespondence mezi habsburskými panovníky v 16. a první polovině 17. století a posledními Piastovci, mezi knížaty a místní těšínskou šlechtou, v Třeboni je část korespondence mezi Piastovci a moravskou i českou šlechtou.“

Jsou to zajímavé informace?

„Bezesporu. Překvapilo mne, že v korespondenci s Ferdinandem I. Habsburským se objevují informace ze šlechtické každodenností. Dozvíme se, že těšínský kníže mu poslal do nově založené obory v Poděbradech losa až z Litvy. Máme zároveň odpovědi na tyto dopisy. Ferdinand chtěl, aby mu kníže poslal ještě jednoho do páru, aby si mohl založit chov. Těšínský kníže Václav III. Adam měl nedaleko svého sídla také oboru, kterou si založil kolem poloviny 16. století. Domníváme se, že to bylo buď v místech, kde je dnes přehrada Hrabina v Českém Těšíně anebo v lokalitě dnešního Archeoparku v Chotěbuzi-Podoboře. Václav III. Adam i jeho syn Fridrich Kazimír si často korespondovali s olomouckým biskupem. Je známo, že biskup měl rozsáhlé vinice a dopisy nám například prozradily, že posílal knížeti na jeho dvůr kvalitní moravské víno.“

A co ženy?

„Ano, máme také zmínky o ženách. Opět se to týká Václava III. Adama a jeho manželky Marie z Pernštejna. On ji dost zanedbával, takže v korespondenci vystupuje i milenka těšínského knížete šlechtična Vlčková. A víme, že se to dostalo na veřejnost až k císařskému dvoru.“

V jakém jazyce je korespondence vedena?

„Většinou česky, ale rovněž německy.“

Odbornou porotu zaujala ve vaší práci šíře výzkumu provedeného v archivech celé republiky i téma samotné. Uvažujete o knižním vydání?

„Korespondence je poutavým čtením nejen pro historiky, ale i běžného čtenáře. Delší dobu zraje v mé hlavě myšlenka, aby se tyto dopisy vydaly knižně. Vědecká práce čítá 85 stran a je v ní pouze přehled korespondence. Jsou to stovky dopisů a v publikaci by se objevilo jejich plné znění. Mohli bychom se tak dozvědět spoustu zajímavého ze života našich panovníků před 300 lety. Vydání knihy však není levnou záležitostí, a proto uvažujeme, o získání prostředků v rámci grantu.“

EMILIE ŚWIDROVÁ