Co je podstatou a cílem projektu? Na toto rozsáhlé téma odpovídal koordinátor karvinského centra Jiří Byčkov.

O co v inkluzivním vzdělávání jde?

Obecně řečeno jde o přizpůsobení podmínek školy tak, aby měla možnost učit jakkoliv znevýhodněné žáky v hlavním vzdělávacím proudu s důrazem na individuální rozdíly mezi nimi. Důraz je kladen důraz na to, aby měli všichni stejné podmínky a stejnou startovací čáru. Nemělo by docházet ke zbytečnému rozdělování v přístupu ke vzdělávání u dětí, u nichž není nutné, aby chodily do speciálních škol.

Mluvíte o znevýhodněných žácích. Jaké máte na mysli?

Ta škála je velice pestrá. Patří tam zdravotně postižené nebo zdravotně a sociálně znevýhodněné děti, děti z odlišného kulturního prostředí, s poruchami učení či chování, s vadami řeči a podobně. Avšak tato forma učení je vhodná a zajímavá i pro ty, kteří žádné problémy nemají. Můžeme tudíž vzdělávat žáky s různými předpoklady společně a plně rozvíjet jejich potenciál.

Jak to tedy vypadá v praxi a jaký je rozdíl proti klasickému přístupu?

Například se do výuky zařazuje etická a osobnostní výchova, střídají se styly a formy učení a práce se žáky. Takže místo klasické frontální výuky, kdy učitel stojí před třídou, se používá skupinová forma. Nejen, že to hodinu ozvláštní a lépe se pak pracuje třeba s dětmi, které trpí hyperaktivitou, ale zlepšují se tím i komunikační schopnosti žáků. Hodina je interaktivnější, děti jsou vedeny k samostatnosti a k tomu, aby samy pracovaly s informacemi, udělaly si vlastní názor, uměly ho prezentovat, učily se respektovat názory svých spolužáků.

A jaký by měl být výsledný efekt?

Když jsou v jedné třídě děti z různého sociálního a kulturního prostředí, třeba i s dětmi postiženými, tak to přispívá mimo jiné k tomu, že se bourají předsudky. Děti se navzájem poznávají, méně nadanému žáku pomůže jeho spolužák, zdravý žák pozná, že existují i děti, které nevidí nebo nemohou chodit a v útlém věku se naučí s takovými lidmi jednat. To je samozřejmě ideál. Jde nám o to, aby školství, za které je odpovědný stát, nereprodukovalo společenské stereotypy, ale dávalo všem stejnou příležitost. Jak s ní potom každý naloží, záleží pouze na něm.

V čem spočívá práce vašeho centra?

Důležitá je role učitele, který musí umět pracovat s různými typy žáků, což je jedna z věcí, se kterou školám pomáháme. Zajišťujeme školení, kde se učitelé naučí rozpoznávat nejen šikanu a nekázeň ale současně se mohou zdokonalit v různých stylech výuky a formách práce s žáky. Práce je hodně náročná a stresující, pedagogové často „vyhoří“ a nemají se o koho opřít, takže podpora center, jako je to naše, je důležitá. Každá škola je navíc specifická a má jiné potřeby. Někde mají problém s odlivem žáků, jinde se chtějí zlepšit v práci s menšinami. Spolupráce s námi je dobrovolná, školy proto musí zvážit, zda jim máme co nabídnout.

Lukáš Trnka