„Tak vás tady všechny vítám,“ bere si slovo ředitel Městské policie Petr Bičej a pokračuje: „Dnes nás čeká velké sousto, máme tady jedenáct pater se 128 byty, které musíme zkontrolovat, takže se rozdělíme do dvou skupin,“ udílí pokyny.

Začíná další akce „Nulové tolerance“, která je zaměřená na tzv. nepřizpůsobivé občany. Pracovníci magistrátu a společnosti RPG, které dům patří, budou za pomoci policie kontrolovat, zda děti chodí do školy, hledat nelegální nájemníky a zhodnotí i další aspekty bydlení v tomto vskutku strašidelném domě.

Dům mnoha „vůní“

„Toto je nejhorší panelák v Karviné,“ hlásí Bičej, když skupina policistů, úředníků a novinářů sestupuje po temném schodišti. „Dnes je to lepší, když jsme tady byli včera, tak bylo po chodbách nas…“ říká Jan Pohlodko, jeden z asistentů městské policie.

Každé patro má jinou „vůni“, asi tou nejméně odpudivou je zápach po dezinfekčním prostředku na čtvrtém podlaží. „V domě byly problémy se štěnicemi, tak se to dezinfikovalo,“ vysvětluje Pohlodko. „Jenže se to nikdy nevyřeší, když lidi budou pořád tahat do baráku nábytek, který najdou u popelnic, snažíme se jim to vysvětlit,“ dodává.

Zanedlouho se rozbíhá rutinní postup - zvonek, zaklepání a čekání. Mnoho dveří však zůstává zavřených.

A kdo otevře, uslyší: „Dobrý den, dnes probíhá v domě kontrolní akce, toto je paní z RPG. Můžete nám říct, kdo tady bydlí a ukázat občanku,“ ptá se strážník těch nájemníků, kteří dveře otevřeli. „Tady nic nenajdete, tady je klid. Běžte se podívat na třetí a čtvrté patro, tam je to hrůza,“ odpovídá paní bydlící v nejvyšším podlaží.

Do půl roku rasistou

Dveře otevírá i Karel Vorel. Z kontroly není nadšený, ale podobně jako ostatní nájemníci úředníkům ukazuje potřebné doklady. „Já vám něco řeknu, kdo tady ve vchodě bydlí, tak za půl roku se z něj stane rasista,“ prohlašuje veřejně. „Jen se někdy přijďte podívat odpoledne, jak to tady vypadá,“ vybízí policisty. Jeho stížnosti pak vyslýchá Ondrej Berki, okrskář, který má místní vyloučené lokality na starost. „Kam chodíte do školy a jak se jmenuje vaše lékařka,“ ptá se úřednice patnáctiletého mládence, který je sám doma a tvrdí, že je nemocný. Studuje na nedalekém učilišti a podle svých slov se právě chystal k doktorce na kontrolu. „Tak si tam zajděte, my si to potom ověříme,“ ujišťuje ho úřednice.

Skupinka, která začala na pátém patře, postupuje rychleji a atmosféra je stále uvolněnější. „Asi zhasli světla, lehli na podlahu a nedýchají,“ vtipkuje Berki, když tiskne ucho k dalším zavřeným dveřím.

Pouze kontrolní akce

„Proč kontrolujete nás a neřešíte raději bezpečnost kolem domu? Začnete až se něco stane, co. Mou dceru zrovna včera přepadli,“ rozčiluje se další nájemník. „Přepadli? Vy jste telefonoval panu řediteli, že jo,“ vzpomíná Berki. „Toto je kontrolní, ne bezpečnostní akce,“ reaguje na výčitky a slibuje, že se situaci pokusí zlepšit.

„Na třetím patře jich bydlí v jednom bytě asi patnáct, ale celá parta odešla, když vás viděli, tam byste měli jít,“ vytipovává muž jeden z problémových bytů.

„Ti nebyli doma,“ dívá se do papírů úřednice z RPG. Vykradená auta na parkovišti, bezdomovci a feťáci, kteří se na noc slézají do kočárkáren, nepořádek a smrad na chodbách i schodišti, rozbité schránky a strach o vlastní bezpečnost, to je každodenní realita bydlení v tomto domě.

Před polednem akce končí. Šéf městské policie děkuje všem za účast, udílí poslední pokyny a slibuje, že další podobné akce budou následovat. Lidé ležící za zavřenými dveřmi na podlaze se určitě klepou strachy…

Lukáš Trnka