„Vaříme pro asi 500 lidí, kuchařek máme šest. Na jednu tak vychází zhruba 80 obědů,“ popisuje Elen Bogárová, vedoucí školní jídelny Základní školy Dělnická v Karviné.

Hned od rána se porcuje maso, čistí a krájí zelenina, vyrábí nudle, vaří se voda na polévku, zadělává se těsto na knedlíky… prostě co je ten den potřeba, aby vznikl oběd podle jídelníčku. Následuje vaření, během něhož se průběžně uklízí a myje zašpiněné nádobí.

Ještě před školáky se v jídelně objevují lidé z okolí, zpravidla důchodci a další strávníci. Až po nich přijdou děti a učitelé.

Menu na výběr

Dříve se vařívalo jedno jídlo denně, nyní si zdejší strávníci mohou v některé dny vybrat. „Ve středu a čtvrtek děláme dvě jídla. Dnes smažený květák s brambory a vepřová pečeně s fazolkami na smetaně a brambory. Jindy ale kuchařky musí vyrobit, kromě polévky, třeba tisíce švestkových knedlíků – u jejich válení se nezastaví,“ říká hlavní kuchařka Věra Salamonová.

Ačkoli kuchařky znají chutě malých strávníků, všem bez rozdílu se zavděčit nejde. „Dětem samozřejmě nejede všechno, nad lecčíms ohrnou nos a talíř s jídlem vrátí. Milují samozřejmě všechno smažené, pak také omáčky s knedlíky a masem, špagety – tedy všechno, co vidí doma, nebo ve stáncích s rychlým občerstvením. Naopak málo jedí zeleninu, nejsou na to z domova naučené,“ popisuje Věra Salamonová. Kuchařky proto zkouší děti obelstít, aby do nich alespoň něco zeleniny dostaly. Do polévky jim ji mixují. „Dát tam velké kusy, přímo ze zamražené směsi, to by dopadlo jídlo mnohem hůř,“ říkají kuchařky.

Nezastírají, že pokud děti nad jídlem ohrnují nos, je jim to líto. „Bohužel se nedá nic dělat. Musíme se držet norem zdravé výživy a naplnit obsah toho, co je nutné do jídelníčku dát, aby byl vyvážený. Naopak máme radost, pokud dětem chutná,“ dodává Věra Salamonová.

Co je to za polévku?

Na děti má vliv to, co se naučily jíst doma. „Je vidět, že se doma vaří mnohem méně, a třeba polévky některé děti znají jen čínské nudlové nebo ze sáčku. A pak se ve škole ptají, co to je za polévku, kterou mají na talíři,“ popisuje Marcela Kušnírová, jedna z kuchařek.

Vydáním oběda však práce kuchařek nekončí. Jen co se jídelna vyprázdní, začíná jim a pomocnicím druhá směna: až do odpoledne myjí nádobí a uklízejí, aby byla kuchyň připravená pro další den a ráno v šest čistá jako klícka.