A oslava v domě pro seniory Ambrosie to byla velkolepá. Nechyběl dort, gratulovali příbuzní i děti z místní základní umělecké školy, poblahopřát a připít na zdraví přišli i zástupci města. A samozřejmě nechyběli novináři.

Oslavenkyně je přivítala v dobré kondici, s úsměvem přijímala gratulace, květiny a dokonce osobně rozkrojila dort ve tvaru podkovy. Mezi gratulanty byl i jeden z jejích nejbližších – pan Leon Juřica, manžel neteře paní Hermíny. Protože oslavenkyně už velmi špatně slyší, vyprávěl o jejím životě hlavně on.

„Jsem jí vděčný za svou rodinu. Ona sama je bezdětná, ale odmalička se starala o svou neteř, moji manželku, která přišla o maminku ještě coby kojenec,“ líčí Juřica, jinak dlouholetý profesor na ostravské konzervatoři.

Paní Hermína je „pravá“ Orlovanka. V Orlové se narodila a prožila tu celý život. „Pochází ze Zimného Dolu. Vyučila se švadlenou a celý život šila. Byla ale studovaná, absolvovala orlovské polské gymnázium a velmi se zajímala o kulturu,“ připomněl Juřica.

Dnes už stařenka většinu dne prospí, ale ještě před pár lety, prý živě sledovala v televizi nejčastěji kulturní pořady. Jak už bylo řečeno, nikdy se nevdala a nemá žádné potomky. „O to víc se ale věnovala své neteři, kterou vychovávala. Je škoda, že neměla vlastní děti, ale já v legraci říkám, že to mělo i své pozitivum, aspoň jí žádný chlap ´nepil krev´,“ říká v žertu Leon Juřica.

Těžko říct, zda je to neřest, ale jedno je pro paní Moldrzykovou, která už tři roky žije v mezi svými vrstevníky v Ambrosii, typické. Co to je? Každé ráno si do čaje přeje malou štamprličku rumu. To si vždycky pochutná,“ prozradila ošetřovatelka z Ambrosie.