„Napadlo mě podívat se na to z hlediska generací. Čím budu – od miminka přes školku, školu, dítě bude rodičem, důchodcem. Podařilo se získat i rodiče, kteří se s velikým zájmem zapojili,“ popsala vyučující Hana Hanzlová.

Pohled na generace od peřinky po stáří nadchl mnohé rodiče tak, že se často podílely na výbavě celé rodiny dětí. „V pondělí se děti oblékly za miminka, měly plíny, dudlíky, kojenecké čepičky. Hovořili jsme o zrodu člověka, vztazích mezi rodiči i o tom, co si děti pamatují. Další dny si děti hrály na školku, školu a konečně vstup do dospělosti, vztah k rodině zakončený svatbou,“ popisuje Hanzlová.

A děti vesele plánovaly svatbu! Ženich Tomášek se ozval sám a volbu nevěsty Valerie už měl dávno promyšlenou.

„Ale to jsem nevěděla, že se mi to zvrhne a oba už prosili rodiče o slavnostní dorty a tam se ženich s nevěstou nemohli dohodnout. Nakonec po dohodě s maminkou ženicha a vzhledem k časovým možnostem jsme se dohodli na svatebních koláčích,“ usmívá se učitelka vážnosti, s jakou se děti do hry pustily.

O slavnostním dni nevěsta nemohla dospat a do školky dorazila jako první. Svatba se konala se vším všudy – česání, prstýnky, polibek i únos nevěsty nemohly chybět.

Po svatebním dni se trošku poposkočilo do budoucnosti.

„Ráno si děti přinesly šátky, sukně, rádiovky a různé čepice. Klukům jsem domalovala fousy a všem vrásky. Dostali hůlky do ruky a hra byla založena na vzpomínání, co bylo… Vše jsme zakončili cvičením a rozhýbáním léty unaveného těla, to bylo legrace,“ popisuje Hanzlová.
Do skutečného důchodu mají děti sice ještě daleko, ale aspoň trošku si jej už snad umí představit.