V pletení pomlázek, které prodává na velikonočních jarmarcích, je již poměrně zběhlý. Dvoumetrový tatar mu zabere sotva deset minut, časově náročnější je podle něj ale příprava. „Košíkářské vrby si pěstuji sám, na zahradě, u potoka, i na dalších místech. Abych měl stálý přísun prutů,“ popisuje Šimon.

Různobarevnost prutů v pomlázkách ale není důkazem toho, že některé pruty jsou novější, starší, nebo takzvaně lépe vysušené nebo vyzrálé. „Jedná se totiž o různé druhy vrb, některé mají pruty zelené, jiné žluté, další hnědé,“ říká pletař, který se do pletení pustil – sedíce na kašně – ve valašském kroji.

Neladily k němu jen černé tenisky, které nahradily klasické kožené hnědé topánky. Ale když se přihlížející zadívali na hbité prsty a pentličky na koncích pomlázek, přišli na jiné myšlenky, než na oblečení. Pravidelné pomlázky, spolu s pentličkami, které spolu s vrbovým proutím mohly trošku navozovat představu vodníka, sedícího při měsíčku nad jezerem či potokem. A vážícího právě ty pentle nikoli na pomlázky, ale přímo na vrbu.