Na malé zahradní slavnosti, které předcházela prohlídka školy, se sešli současní pracovníci a žáci, ale především ti, kdož už školní lavice opustili. Podívali se na školní prostory dospělýma očima a především společně zavzpomínali.

„Moc rád na školu vzpomínáme. Byla to pohodová školička, nevzpomínám si, že bychom dělali nějaké vylomeniny nebo měli problémy s učiteli,“ prozradil třiadvacetiletý Tomáš Sikora. Společně s partnerkou Hankou Kašovou, s níž se zná právě z těchto školních lavic, listovali starými učebnicemi a školní kronikou.

Tu uchovává a pravidelně doplňuje vedoucí učitelka školy Hedvika Peřinová. „je to náš poklad, určitě. Je to původní kniha s původními zápisy mých předchůdců,“ říká Peřinová a ukazuje autentické zápisy z doby, kdy byl položen základní kámen ke stavbě školy, což bylo v březnu 1910. Kromě písmenek ale pochopitelně nechybí ani fotografie ze života školy a samozřejmě absolventů.

Žádným světově proslulým absolventem se věřňovická malotřídka chlubit nemůže, ale se přece tady učila číst a psát jedna současná mistryně světa. Slečna Lucie Nováková, která tančí v bohumínském souboru Radost a je čerstvou držitelkou titulu světové šampiónky.

Během 100 posledních let školní lavice osiřely jen jednou – během 2. světové války. Na jejím konci byla dokonce část budovy poškozena při bombardování. Celkem dvakrát budova pozměnila svůj vzhled, naposledy v 80. letech minulého století, kdy dostala nová okna a břízolitovou fasádu.

Do věřňovické malotřídky dnes chodí 17 dětí do 1. až 4. třídy a v přízemním oddělení mateřské školy si denně hraje a zpívá 11 předškoláků. Zřejmě jich ale brzy přibude. Jak prozradila Hedvika Peřinová, nechodí sem jen místní, ale rodiče sem vozí i děti z Dolní Lutyně a od září přibude pár předškoláků z Dětmarovic. „Školky jsou plné, tak někteří rodiče budou vozit děti až k nám,“ řekla Peřinová.

Kdo však na sobotním setkání zářil nejvíc, byla bývalá školnice. Nepřehlédnutelná dáma, která ve škole pracovala dlouhých 35 let. „Áále.. nic o mě nepište. Já nejsem důležitá. Moc jsem se tu těšila, protože jsem už osm let v důchodu, tak to tu musím zkontrolovat?“ řekla se šibalským úsměvem bývalé „paní školnice“. „Ani moje jméno nepište. Oni mě beztak všichni znají,“ bránila se publicitě Lidie Oršulíková.