Už třetí rok závodí Alicja Chrzaszczová z Marklovic za ženské družstvo dobrovolných hasičů. Původně zkoušela běh s hadicí, pak se ale přemístila na pozici takzvané košové. „Mým úkolem je ponořit a udržet pod vodou v nádrži koš, kterým se nabírá voda do hadic – tak, aby běžkyně mohly v cíli zamířit na terč,“ popisuje. Pozici běžkyně zkoušela také, ale nebylo to ono. „S hadicí v ruce má člověk úplně jinou stabilitu. A v polovině trati jsem začala ztrácet sílu,“ popisuje.

Zhruba 150 metrů dlouhá trať dá určitě zabrat. A přestože mají dívky obvykle o pár sekund horší čas, než jejich mužské protějšky, neodradí je to. „Do družstva mě přivedla před třemi lety kamarádka,“ vzpomíná Chrzaszczová. Závodit a trávit odpoledne a víkendy s hasiči ji baví dodnes. Stejně tak její kamarádky a další závodníky z družstva, které má samozřejmě i své mužské protějšky.

Konec trati tvoří koberec – podklad, na který musí běžec doběhnout, zakleknout a zamířit na cíl – terč, který rozsvítí červené světlo. To je důkaz, za kolik sekund doběhl. Hlídač s praporky přitom sleduje, zda nikdo nepřešlápl. „Čára na konci koberce je nedotknutelná. Ale nestává se, že by se jí někdo dotkl, či ji dokonce přešlápl. Všechno se totiž děje ve velké rychlosti, takže běžci ke konci koberce ani nedoběhnou a klekají a míří na koberci již dříve,“ popisuje hlídač čáry Josef Kondziolka. Jde totiž o rychlost, ne o naprosto přesné místo na koberci, odkud se na terče míří.