„Nechci odtud odejít, nabídli mi byt na šestce, ale tam nechci, když už bych měl odejít, tak chci přiměřený byt,“ říká Putrovec. Prý by šel do finského domku v Doubravě nebo v Horní Suché. „Slíbili mi, že mi něco najdou, ale čekám už dva měsíce a zatím nic,“ stěžuje si muž s tím, že by chtěl zahradu a dílnu, kde by mohl pracovat.

Více informací o tématu čtěte v Souvisejících článcích

Vadí mu, že lidé házejí všechny obyvatele Vagonky do jednoho pytle. Přitom i on si prý zažil s nepřizpůsobivými obyvateli své. „Třeba ty děti nám tu dělaly strašný nepořádek, a když jsme si šli stěžovat k jejich rodičům, tak ti se nám akorát vysmáli,“ popisuje peripetie soužití se sousedy Vladimír Putrovec. Jak dodává, své děti vychovával tak, aby se za ně nemusel stydět. „Oba syny jsem nechal vyučit zámečníky a v současnosti pracují v Nošovicích,“ říká Putrovec.

Jak zdůrazňuje, tak i on celý život pracoval, naposledy 17 let jako svářeč v Jäklu Karviná. „Když skončila povinnost pracovat po revoluci, tak se většina lidí, co tady žijí, nechala vyhodit z práce a šla pobírat dávky, to se mi nelíbilo,“ vysvětluje Putrovec s tím, že on v zaměstnání – zůstal.

Jeho sousedé se mu pak prý smáli, když šel na šichtu. „Vždycky na mě volali – ´Ty robíš a já si tady jen lehnu a mám víc peněz, než ty´,“ vzpomíná na doby minulé muž.

Svůj domov se snaží udržovat, jak to jde. „Chlapci pravidelně sekají trávu a uklízejí okolo domu,“ ukazuje Putrovec na svou zahradu, která je na rozdíl od jiných v mnohem lepším stavu, než ty okolní ve Vagonce.

Čtěte také: Bourání Vagónky stále jitří emoce