Je výjimečný, a to i díky Aspergerovu syndromu, který je formou autismu a který mu lékaři v sedmnácti letech diagnostikovali.

„Nevyznám se v lidech. Příliš nerozumím neverbální komunikaci, a proto nedokážu z jejich výrazů vyčíst, jestli jsou smutní, naštvaní nebo jen ospalí. Tím pádem je pro mě těžké navazovat vztahy,“ objasňuje Jakub problémy, které jsou pro lidi s Aspergerovým syndromem typické. I proto studuje informační technologie a jeho největší zálibou jsou počítače. „Informatika je pro aspíky (familiérní označení lidí s Aspergerovým syndromem, pozn. red.) nejčastějším povoláním. Nepřijdu tolik do kontaktu s lidmi a komunikuji v podstatě jen s počítačem, který je přesný a logický. Nechová se nevypočitatelně a nemění nálady. Nemůžeš ho urazit třeba tím, že mu řekneš pravdu,“ vysvětluje Jakub, který naráží na zážitek, kdy řekl své kamarádce, že je tlustá a dodnes se diví, co ji na tom popudilo.

Všechno v jeho životě musí mít řád a pořádek. Děsí ho neznámé situace, protože nedokáže odhadnout, jak by se v nich měl zachovat. „Bojuji proti chaosu tím, že se snažím věci organizovat, vytvářím si vlastní řád. Třeba se sprchuji třikrát týdně vždy ve stejné dny,“ vysvětluje Jakub, který se neumí přizpůsobit okolnostem. Na otázku, jestli se dá Aspergerův syndrom léčit, odpovídá podrážděně. „Proč bych s tím měl něco dělat? Je to součást moji povahy,“ říká Jakub rozhodně.

Naopak to vidí jako svoji výhodu, protože aspíci jdou ve svých koníčcích do hloubky a jejich znalosti jsou fenomenální. „Zajímal jsem se o dinosaury, a pak o astronomii. Tehdy jsem přečetl všechny knihy o astronomii z karvinských knihoven,“ vzpomíná Jakub na období, kdy toho o astronomii věděl tolik jako vysokoškolští profesoři. A novou zálibu našel v počítačích.

Zároveň ho mrzí, že nikdy nebude vlastnit řidičský průkaz. „Mám poruchu pozornosti, nedokážu se soustředit, takže nemůžu ani řídit auto. Když jedu třeba na kole, tak moc nevnímám, co se děje kolem, a už několikrát mě málem srazilo auto,“ vysvětluje Jakub. Také by si časem rád našel ženu, i když už teď ví, že to bude složitý úkol. „Chtěl bych mít dítě, abych ho mohl naučit všechno, co sám znám. K tomu samozřejmě potřebuji partnerku. Navíc si nejsem jistý, jestli bych se o dítě dokázal postarat. Vyhovovalo by mi, kdyby na výchovu existoval přesný návod,“ přemýšlí.

Ale i přes všechny překážky mohou vést aspíci plnohodnotný život. „Za ta léta jsem se už naučil odhadnout, jak mám jednat s kamarády nebo jak se o sebe postarat,“ říká Jakub, který si při vysokoškolském studiu už i sám vydělává a peníze od rodičů nedostává. „Ale když potkám neznámé lidí pořád ještě nevím, jak se k nim chovat. Ve společnosti, kde by se lidé nepřetvařovali a byli upřímní, by se mi žilo snadněji,“ uzavírá Jakub.

ROMANA HRBKOVÁ