„Dobrý den, potřeboval bych pomoct s odchytem jaguára. Vylezl do koruny stromu a nechce dolů,“ volal na linku 156 vyděšený starší pán. Strážníci nakonec zjistili, že na stromě není jaguár, ale leguán a pán si akorát popletl zvířecí druhy. Podobné záležitosti, kdy ve skutečnosti nejde o život, řeší operátoři tísňových linek poměrně často.

„Z celkového počtu volání přijatých na lince 156 se přibližně jen deset procent týká událostí, kdy je bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li větší škoda na majetku, tedy událostí, které vyžadují okamžitý zásah,“ uvedla mluvčí ostravských strážníků Vladimíra Zychová. V ostatních případech na linku 156 lidé volají například kvůli rušení nočního klidu, zápachu z pálení trávy, ale i kurióznější případy. „Lidé například oznámili, že je v ovzduší cítit zápach a po strážnících chtěli, aby zjistili, odkud pochází. Jeden občan pak po operátorovi požadoval, aby strážníci rozehnali hejno holubů, kteří se procházeli po náměstí,“ uvedla dále Zychová.

Také telefony záchranářů se ne vždy rozdrnčí pouze v případě, že jde skutečně o život.

„Zhruba každý pátý telefonát není skutečně tísňový,“ konstatoval mluvčí krajských záchranářů Lukáš Humpl. Operátorům záchranky tak například volá opakovaně starší muž, který nahlásí vážné zdravotní obtíže a žádá výjezd sanity. Pokaždé, když záchranáři na místo dorazí, neotvírá, a odmítá se nechat vyšetřit. Další senior pak především ve večerních hodinách volá co tři minuty a s operátory chce probírat svou složitou životní situaci a své problémy.

V podobných případech se často jedná o lidi, kteří nejsou duševně v pořádku. Záchranáři pak musejí situaci řešit s psychiatry a policisty.

Ve sluchátkáchch se záchranářům mnohdy také místo lidského hlasu ozývají šustění a podivné zvuky. Operátoři těmto hovorům vymysleli název: syndrom šustící kapsy.

„Lidé nosí mobily v kapse a mnohdy se jim samovolně vytočí číslo na záchrannou službu nebo jinou tísňovou linku,“ zmínil Humpl. Dodal, že v posledních letech výrazně ubylo hovorů, kdy tísňovou linku zneužívají děti.

Podobné zkušenosti jako policisté a záchranáři mají také hasiči.

„Operační středisko Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje na tísňových linkách 150 a 112 denně přijímá v průměru 1100 až 1200 hovorů. Z toho je zhruba devadesát až sto těch, které pracovníci operačního střediska vyhodnotí jako podklad pro výjezd hasičů, případně je tento hovor dále předáván na operační středisko policistů, záchranářů nebo městských strážníků,“ sdělil mluvčí moravskoslezských záchranářů Petr Kůdela.

Dodal, že lidé se občas dotazují na věci, které přímo nesouvisejí s požáry. Žádají například o radu, jak postupovat při pálení klestí. Pokud někdo zavolá na tísňovou linku a jednotky hasičů vyjedou k události, pak se podle Kůdely vždy jedná o tísňové volání.

„Z pohledu závažnosti by bylo možné brát za kurióznější případy, když hasiči odchytávají například papoušky, různé plazy, vyjíždějí pomáhat sundávat z těla různé ozdoby z chirurgické oceli a podobně. Ale pro občany přitom znamená takový okamžitý výjezd zásadní pomoc a pro další třeba i ochranu před nebezpečnými tvory,“ uzavřel mluvčí moravskoslezských záchranářů Petr Kůdela.

Když volání není tísňové
Od začátku roku funguje v Moravskoslezském kraji nová služba, která má za cíl poskytnout lidem široké spektrum zdravotnických a dalších informací netísňového charakteru. „Operátorky jsou nápomocny také v případech nejasností, pokud jde o spádovost zdravotní péče pro občana, postup při změně lékaře či pojišťovny. Poradí ohledně nutných kroků v případě úmrtí, zodpoví dotazy a požadavky na ohledání zemřelého,“ přiblížil služby informačního centra záchranné služby mluvčí moravskoslezských záchranářů Lukáš Humpl a dodal, že v případě potřeby budou operátorky pracovat i s telefonujícími, kteří řeší problémy v psychosociální oblasti.
Centrum je k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Lidé mohou volat na telefonní číslo 553 777 777, nebo psát na e-mailovou adresu infocentrum@zachranka-msk.cz.