Jindřich Honěk: Zlu je třeba předcházet

Středisko volného času Don Bosko Havířov bylo založeno v roce 1991 jako nestátní nezisková organizace. Od roku 1993 je církevním střediskem mládeže olomouckého arcibiskupství. Svou činnost provozuje ve třech havířovských městských částech. Jejím posláním je pomáhat dětem a mladým lidem, zdravě rozvíjet jejich zájmy, vědomosti, dovednosti a přátelské vztahy na základě křesťanských hodnot a předcházet tak jejich bezcílnému působení na ulici. Organizace si klade za cíl vytvářet prostředí, které je otevřené, bezpečné a finančně dostupné všem.

Co Vás přivedlo k práci ve středisku Don Bosko?

Do střediska mě přivedl Don Bosko. Opravdu je to tak. Použil k tomu mého tatínka, prvního ředitele střediska. Sám jako kluk zažil na vlastní kůži Don Boskovu oratoř v Ostravě. Tato zkušenost se mu tak bytostně vryla do duše, že po uvolnění společenských poměrů ihned začal spřádat plány, jak dílo Don Boska založit v Havířově. Vidíte, podařilo se to, a už je to 20 let, co středisko přináší dětem, mladým lidem a dětem s klíčkem na krku potřebné zázemí, zábavu i výchovu. Prostě, aby si hráli a neblbli. Mě to chytlo tak za srdce, že jsem se zcela dal k dispozici pro dobro opuštěné a ohrožené mládeže.

Čím je vaše nabídka pro děti a mládež zajímavá?

Jsme největším poskytovatelem volnočasových aktivit v Havířově. Z naší nabídky si určitě vybere každý. Jako nejdůležitější vidím možnost, že děti mohou kdykoliv přijít a kdykoliv odejít. Nejsou vázáni pouze na určitou hodinu a den a pak alou domů. U nás mohou být denně celé odpoledne pět dní v týdnu. Z těch nejdůležitějších zájmových útvarů uvedu mažoretky, florbal, stolní tenis, taekwon-do, ale také třeba doučování, výtvarné a další taneční a sportovní aktivity. Veškerá nabídka je na našich webových stránkách.

V současné době se hodně mluví o problémových lokalitách, nepřizpůsobivých občanech, a to nejen v Havířově. Na jejich adresu zaznívají velmi silná slova a nabízejí se nejednou jednoduchá řešení. Jak vy vnímáte tento problém?

Co to znamená problémové lokality? Podle čeho se to pozná? Že je tam více nezaměstnaných nebo lidí jiného etnika? Zkusím si pomoci přirovnáním. Pokud jsem správce domu, věnuji stejnou pozornost všem jeho částem. Od sklepa po střechu. Samozřejmě je nutné mít neustále aktuální podvědomí o stavu celého domu. Nejen se zabývat obývacím pokojem a nad ostatními mávnout rukou, ale když se pak něco pokazí, je třeba věnovat úsilí nápravě. Když bylo něco dlouhodobě zanedbané, náprava pak je bolestivá, nákladná a náročná. Toto platí v přeneseném slova smyslu i pro takzvané problémové lokality. Dnes se nacházíme ve stadiu odstraňování následků dlouhodobého zanedbání a přivírání očí nad určitými oblastmi i komunitami. Je to celospolečenská záležitost. Možná celoevropská. Nejhorší je jen nadávat a strkat hlavu do písku. Tím se situace nevyřeší, ale problém se vrátí s větší silou jako bumerang a může mít katastrofický účinek.

Často je slyšet, že na problémech má značný podíl nízká úroveň vzdělání a vysoká nezaměstnanost v těchto lokalitách.

Nejsem o tom přesvědčen. Tyto fenomény opět nezáleží na příslušnosti jednotlivce k majoritě nebo minoritě. Ovšem, že lépe se uplatní člověk vzdělaný a lépe se žije rodině, kde není nezaměstnanost. V dnešní době to však jsou dary, kterých si člověk musí vážit. Nejsou samozřejmostí pro nikoho. Sám jsem zaslechl povzdech našeho mladého klienta, kdy uchazeč o zaměstnání byl posuzován podle příslušnosti k etniku. Dle mého názoru se musíme, a to v celé společnosti zabývat změnou smýšlení a výchovou osobnosti. Výchovou k hodnotnému nesobeckému životu. Schopnému toleranci, lásky, oběti i odpuštění. Přát dobro druhému a nehrabat si jen na svém písečku. Pak je naděje, že se nám všem bude žít lépe a radostněji. V tomto duchu směřuje i naše práce ve středisku Don Bosko.

Jaký je Váš pohled na takzvanou romskou otázku?

Hovořit čistě jen o řešení romské problematiky je podle mě zkreslující, zjednodušující a zavádějící. Je třeba hovořit o řešení negativních jevů, jejichž nositeli jsou konkrétní lidé. Neplatí rovnice nepřizpůsobivý občan, rovná se Rom. Toto opravdu neplatí a děsím se toho, že to takto zjednodušeně vnímají mnozí občané i politici. Na mítinku DSSS to bylo zcela záměrně podsouváno jako platná pravda. To potažmo způsobuje nenávist a nálepkování podle barvy pleti. Mnohdy mnohem více zla dělají samotní hlasatelé těchto názorů.

Tvrdí se, že ve večerních a nočních hodinách na starém Šumbarku není bezpečno. Jaká je skutečnost?

Toto se skloňuje všude. Od magistrátu až po obyčejné rodiny. Co s tím dělat? Mít kouzelné sluchátko nebo prsten? Přál bych novoroční přání všem občanům Havířova a hlavně dětem, aby večer ve městě potkali jen příslušníky policie, kteří jim popřejí dobrou noc. Třeba se toho dočkáme bez kouzel i čar. To je moje naděje.

Máte nějaký recept na řešení nashromážděných problémů?

Lidé jsou dobří a špatní. Je třeba předcházet šíření a působení zla v jakékoliv formě a podobě, pod jakoukoliv vlajkou. Věci, které kritizujeme a nechceme vidět, jsou často důsledkem dřívějších špatných rozhodnutí té druhé strany. Teď sklízíme plody. Chce to hodně trpělivosti, oběti a pomoci Boží. Naším cílem je jít podle Don Boska tam, kde jsou nejvíce ohrožení a opuštění mladí lidé. V našem městě je to Havířov-Šumbark, kde už pracujeme v klubu Maják a Prostřední Suchá, kde chystáme vstup od září 2012.