Stánku totiž vévodily čtyři terénní motorky. „V Orlové vždycky byli motorkáři, ale poté, co se rozpadly různé svazarmy, tak byli neorganizovaní. A aby tihle lidé nelítali na motorkách po lesích a polích, tak jsme se rozhodli založit tento spolek,“ říká jeden ze členů Enduro teamu, osmačtyřicetiletý Oldřich Laštůvka.
Motorkáři si pořídili vlastní trať, kde by se mohli vyřádit a nikoho by neohrožovali. „Vytvořili jsme si zhruba deset kilometrů dlouhou trať u bývalé šachty Jindřiška, kde trénujeme, ale také pořádáme závody,“ vysvětluje Laštůvka.
Kromě motorkářů tam jezdí také závodníci na čtyřkolkách. „A jezdí tam i děti našich členů. Máme tam takový okruh pro malé, který je sjízdnější a bezpečný,“ dodává motorkář. On sám se podle svých slov dostal k motorkám v mladém věku. „Začínal jsem na učilišti ve Vítkovicích, kde se jezdili enduro soutěže,“ vzpomíná Oldřich Laštůvka.
V té době prý zdaleka nebyla technika jako v současnosti. „Byly to vylepšené pionýry. Většinou závody vyhrával ten, kdo měl nejlepší fyzičku a dokázal motorku nejrychleji vytlačit do kopce,“ směje se motorkář. Jak dodává, v minulosti byla situace pro motorkáře jednodušší. „Většinou jste dostali ve Svazarmu do začátku motorku, takže jste si ji hned nemuseli kupovat. A vzhledem k této dostupnosti bylo nejspíš i více nadšenců,“ říká Laštůvka.
V dnešní době si to prý už každý nemůže dovolit. „Některé motorky stojí třeba tolik, co auto. A dejte 200 tisíc za motorku, kterou třeba využijete jen na ty závody,“ zamýšlí se na náročností svého koníčku motorkář.
