Je to člověk, který se věnuje sociální práci, založil nízkoprahový klub pro mládež On Line, je členem místní evangelické církve a kromě jiného také šéfuje Iniciativě Dokořán, která organizuje řadu nejrůznějších akcí od výstav přes koncerty, besedy a happeningy. A také multižánrový festival Dokořán, jehož věhlas jde rok od roku dál za hranice města.

Multižánrový hudební festival Dokořán, který organizuje Iniciativa Dokořán už sedm let, se dostal mezi Top kulturní akce v okrese, a jeho hranice i přesahuje. Jak vlastně před těmi lety vznikla myšlenka zorganizovat takovou akci?

Neměli jsme žádnou strategii, žádný plán. Chtěli jsme udělat festival, protože nám samotným chyběl. Tehdy jsem dal dohromady pár svých známých z různých koutů kultury. Oslovil jsem kamaráda, který hrál a poslouchal reggae, pak jsem napsal karvinským drumand bassovým dýdžejům z BassTillBeat, kteří se taky připojili. Nejzajímavější bylo to, že aniž bych komukoli o mém záměru říkal, tak mě kontaktoval jeden známý, že má kamaráda, který by se mnou chtěl dělat koncerty. On neznal mě, já neznal jeho. Prostě taková náhoda.

Jaký jste měli rozpočet v prvním ročníku a kolik v tom posledním?

Rozpočet prvního ročníku byl přibližně šedesát tisíc, rozpočet posledního ročníku se blížil 750 tisícům korun. I tak jsme pořád nohama hodně na zemi. Tolik scén a tolik interpretů za tak málo peněz.

Je něco v sedmileté historii festivalu, co byste nejraději smazali, co byste vrátili, prostě něco, co se nepovedlo a na co byste nejraději zapomněli?

Rád bych zapomněl na situace, kdy jsme měli dva roky festival zdarma, a někteří toho jen zneužívali. Chodili sem mladí opilí, když jsme někoho vyvedli, tak se nám ihned vrátil atd. Druhý moment je z roku 2008, kdy jsme měli průměrnou teplotu 13 stupňů a neustálý déšť. Tohle už nikdy nechci zažít.

Cenu Nadace OKD dostal festival a jeho organizátoři za určité unikum, které je s ním spojeno, a sice dobrovolnictví. Skutečně se dobrovolníci podílejí na organizaci festivalu od prvopočátku? A proč jste vsadili právě na dobrovolníky?

My všichni jsme dobrovolníci. Celý ten zhruba třicetičlenný úzký tým, který na všech „dokořánovských“ akcích pracuje, jsou dobrovolníci. Je to těžké, obzvlášť pro lidi, kteří toho hodně umí, ale neumí říkat „ne“. Já jsem zodpovědný za celek. Je pro mě osobně těžké upomínat někoho k práci, kterou nemá zaplacenou, ale už jsme si na to všichni tak nějak zvykli.

Vím, že každý rok sháníte už od května nebo června dobrovolníky, kteří jsou pak počátkem srpna takzvaně u toho a podílejí se na bezproblémovém chodu festivalu. Kolik takových lidí ročně potřebujete, hlásí se vám jich dost a odkud se tito lidé berou? Jaký je poměr místní a přespolní? Odkud odevšad sem tito lidé přijíždějí? Myslím samozřejmě dobrovolníky, ne účastníky.

Teď máme optimální stav, okolo stovky dobrovolníků. Nově je však sháníme i jinak. Třeba přes dobrovolné hasiče, se kterými se nám dobře spolupracuje. Dobrovolníky teď už přijímáme pouze na základě minulé zkušenosti, anebo reference stávajících dobrovolníků. Většinou jsou Karviňáci, část lidí z Ostravska, ale někteří přijedou třeba z Frýdlantu či Brna.

Daniel Cieślar
Je mu 32 let, má dva syny a trpělivou manželku. Profesně pracuje v sociálních službách, konkrétně v Armádě spásy v Ostravě, kde od roku 2010 vede azylový dům. Je věřící, ale jak sám zdůrazňuje, Iniciativa Dokořán není křesťanským sdružením, členové jsou různorodí a dělají také různorodou kulturu. V roce 2003 založil pod Slezskou diakonií nízkoprahový klub pro mládež On Line. Pár členů Dokořánu bylo v minulosti také klienty klubu On Line.
V současné době je předsedou Iniciativy Dokořán, která má přibližně 35 členů, většina z nich jsou vysokoškoláci, středoškoláci, třetina jsou pracující.

Říká se, že „zadarmo ani kuře nehrabe“. Jste s prací dobrovolníků spokojeni? Odvádějí lidé, kteří pět dní pracují prakticky nonstop, dobrou práci? Nemusejí mít nad sebou nějakého „přísného šéfa“?

„Šéfové“, jasný popis práce a termíny. To je to, co jsme se naučili speciálně za poslední dva roky. Takže já koordinuji koordinátory. To jsou kolegové, kteří neustále sbírají zkušenosti, a na jejich práci je to vidět. Pokud jde o hodnocení práce dobrovolníků, musím přiznat, že letos poprvé jsem už některé zájemce po nedobrých loňských zkušenostech nepřijal, nebo s nimi spolupráci v průběhu příprav na festival ukončil. Špatná pracovní morálka jednoho ničí motivaci ostatních.

Iniciativa Dokořán je v Karviné velmi vlivným kulturně-společenským hybatelem a organizátorem spousty akcí. Pořádáte pravidelné besedy, přednášky, výstavy a také děláte do hudební branže pořádáte koncerty. Dokonce se díky vaší iniciativě „vyklubal na svět“ jakýsi hudební klub pro mladé U Einsteina. Jak ta spolupráce vznikla a kdo jsou lidé z tohoto klubu?

Pořádat koncerty U Einsteina byl můj nápad. Každý mi to vymlouval s tím, že to tam vypadá jako v jídelně. Nicméně, když to tam „jemně“ upravíme, je z toho klub jak vyšitý. Ale stojí to hodně práce. Pódium z kulturáku do patra, aparatura, světelná rampa atd. Navíc je moc fajn to, že majitel klubu, shodou okolností také s příjmením Cieślar, je člověk, který fandí muzice a nemá záměr tam dělat diskotéku. Fungujeme na vzájemném partnerství.

Vedle hudebního klubu Hard Café, který je zaměřen na tvrdší muziku, je klub U Einsteina hudební oázou, kde si zejména mladí lidé mohou poslechnout pravidelně živou muziku. Na co se mohou hudební fanoušci těšit ještě letos a co zajímavého se chystá na jaro?

V prosinci děláme dva koncerty, oba budou shodou okolností v Agape. Pozvali jsme dvě bigbítové legendy. Oboroh zahraje 3. prosince a výborná kapela T4 pak 8. prosince. V příštím roce zahrají Staré Pušky, Wohnouti nebo Xavier Baumaxa.

Myslím, že se nepletu, když řeknu, že znáte hudební vkus mladší a střední generace obyvatel Karviné. Hudební festivaly jako takové však v Karviné nemají moc tradici a občas bývá na kvalitní muziku problém lidi dostat. Úspěch však zaručeně vždy slaví městské či hornické slavnosti, prostě akce, kam je vstup zdarma. Čím to podle vás je? Proč je karvinský fanoušek takto nevypočitatelný? Co je mu třeba „servírovat“, aby přišel na koncert či hudební festival?

Karvinské publikum není jednotné. Základ je samozřejmě v tvrdé rockové muzice, ale v posledních letech, možná i díky nám, je tady dost nejen mladých lidí, kteří vyhledávají i ostatní žánry i alternativu. Zkušenost z letošního festivalu pro nás je ta, že budeme dělat takovou dramaturgii, která se líbí nám, nebudeme zbytečně „podlézat“ nějakému obecnému mínění karvinského publika. To se stejně mění a někteří si přesto vždycky najdou něco, co se jim nelíbí. Už vůbec nerozumím tomu, když někdo napíše, že vstupné na třídenní festival za dvě stě korun je moc peněz. Každý, ať si dělá, co chce a umí.

Vraťme se ještě k Dokořánu. Na pódiu v areálu Lodiček se už vystřídala řada zajímavých a známých muzikantů a kapel. Můžeš už prozradit nebo navnadit příznivce, kterou ze zajímavých kapel máte v hledáčku pro příští ročník?

Co zatím mohu prozradit, je, že máme domluveno vystoupení Jirky Schmitzera anebo alternativní kapely Zrní. Chceme také udělat repete s United Flavour, možná i GuloČar. Všechno závisí také na financích i podpoře města. Vždy je to pro nás určitá nejistota. Jsme rádi, že vedení města nám fandí, a pokud to půjde, tak uděláme moc dobrý festival i celoroční koncerty. Každý je pro nás novou výzvou.