Jaká je atmosféra ve věznici o štědrém dnu?
„Obecně smutná. Vánoce jsou vůbec takové smutnější období, protože vězni jsou daleko od domova, odloučení od rodiny… Trávíme s nimi čas, hovoříme, s těmi, kdo jsou plačtiví, se modlíme a ujišťujeme je o Boží blízkosti. Na Štědrý den sem totiž chodí kaplani různých vyznání a všichni se snaží s uvězněnými hovořit. Je to období, kdy jsou citlivější, takže se s nimi dá lépe pracovat.“
Mají povoleny návštěvy?
„Obvykle nemají. Ale vědí, zač jsou ve vězení, že v rámci trestu musejí být za mřížemi i v tomto období, že to prostě k trestu patří.“
Neleží vám pak takto prožitý den v hlavě? Že nad osudy přemýšlíte i doma?
„Neleží. Jednak to už dělám pět let, takže jsem si již přivykl. Navíc by to nebylo profesionální a nebylo by to férové a zodpovědné vůči mojí vlastní rodině.“
Jak vlastně trávíte svátky vy?
„Kromě návštěvy věznice se obvykle jedu podívat a strávit nějaký čas do azylového domu Bethel v Karviné. A večer od devíti hodin je na náměstí setkání pro lidi z města, tam se členy mého sboru chodíme zpívat koledy a trávit čas také. Mimo to se samozřejmě věnuji rodině.“
Vaše církev, adventistická, Vánoce oficiálně neslaví. Vy je doma dodržujete?
„Církev je jako celek neslaví. Ale jednotlivé rodiny si rozhodují samy. My, když jsme se starými rodiči, tak jsme svátky slavili. Ale doma stromeček nemáme, i když společnou večeři jíme. A vánoční večer si děláme několikrát do roka – s dárečky, se společnou večeří a společně stráveným časem.“
