Jste vězeňský kaplan. Jaké nejčastější otázky a potíže vězňů řešíváte? Zvláště teď kolem svátků?

Ve vězení přebývají všechny kategorie lidí, a proto otázky bývají velmi různé a také různě formulované. Zcela přirozeně se zabýváme docela často problematikou viny, a to ve všech možných rovinách. Ať už se to týká důvodů, které vedou ke konání trestné činnosti, společenského hodnocení, následků viny pro oběť nebo pro pachatele. Je to velmi široká oblast.

Na víru jako takovou se vězni neptají?

Kromě toho mnohokrát řešíme základy víry, výklady pojmů týkající se této oblasti. A pak se obě ty oblasti nějak propojí… V období Vánoc moc otázek nepadá. Spíš naslouchám tomu, co se v těchto lidech odehrává a doprovázím je v jejich úvahách a myšlenkách. Vězni jsou lidé stejně jako ti, co jsou na svobodě. Akorát mají po určitou dobu více času. Nebo možná až moc času. Potřebují se vypovídat, svěřit se.

Existuje nějaký vězeň, u kterého jste buď přesvědčen o jeho nevině, nebo přinejmenším o jeho vině pochybujete?

Zřejmě jsou ve vězení lidé, kteří tam jsou nevinně. Tedy, přinejmenším jsou potrestáni za něco jiného, než co třeba udělali. Někde jsem četl, že jsou to asi dvě procenta odsouzených. Ovšem moje práce nespočívá v tom, abych zjišťoval, zda je někdo nevinný. Spíš se snažím o zajištění duchovní a duševní pomoci bez ohledu na to, zda je někdo ve výkonu trestu oprávněně, nebo ne. Posouzení viny a neviny mají na starosti jiní lidé.

Jak vnímáte vánoční a novoroční atmosféru ve věznicích? Je pozorovatelná nějaká změna?

Atmosféra je určitě jiná. Za tu dobu, co ve věznici pracuji, registruji z mého pohledu mnohem tišší prostředí. Určitě se většinově projevuje absence domova a najednou lidé objevují množství hodnot, které na svobodě neuměli docenit. Většina odsouzených by chtěla mít Vánoce co nejrychleji za sebou.

Dává tato práce vám něco osobně, vaší psychice nebo víře…? Nebo je to spíše jen o dávání sebe sama vězňům?

Věznice je prostředí, kde si lidé neberou servítky. Víra zde musí být autentická a srozumitelně formulována. Jinak se vám vysmějí. Z tohoto pohledu je pro mě práce kaplana obrovským obohacením. Je to také místo, kde jsem viděl velké životní zvraty a klidně řeknu, že velké zázraky, které Bůh koná. A to dávání se druhým? Říká se, že bolest, o kterou se rozdělíme, je bolestí poloviční a sdílená radost je dvojnásobná radost. Přestože některé chvíle bývají hodně náročné, nemám pocit, že bych něco ztratil, spíše naopak.

Je nebo byl nějaký vězeň, na kterého nikdy nezapomenete?

Těžko říci, jak to bude do budoucna s mou pamětí. Z dnešního pohledu je ale více takových lidí, kteří se nějakým významným způsobem zapsali do mého vědomí. Ty důvody jsou samozřejmě různé.

Která otázka patří k nejnáročnějším, které při své práci dostáváte? Obecně vzato, nikoli jen ve vězení.

Nejnáročnější otázka je vždycky ta, která ještě nikdy předtím nepadla. Dalo by se tedy říci, že se okruh těch náročných otázek stále zužuje. Náročnost a obtížnost otázky spočívá, dle mého názoru, ani ne tak v obsahu, jako v tom, kdo ji pokládá, případně proč ji klade. Člověku, který klade otázku a nechce znát odpověď, nemůžete vysvětlit ani nejjednodušší věci. Vy ale určitě chcete slyšet něco konkrétního. Těžko se určitě hledají odpovědi, které se týkají pojmu spravedlnosti a pravdy.

Hodně se hovoří o konci světa v roce 2012 podle Mayského kalendáře i o dalších možných koncích světa. Jaký máte názor na tyto předpovědi?

Tyto předpovědi mě nechávají klidným. Konkrétní roky a dny byly už v minulosti vícekrát omílány a byla z toho vždycky jenom ostuda. Jako křesťan a věřící člověk samozřejmě pojem závěru dějin nijak nezlehčuji. Zdrojem informací o této záležitosti je pro mě Bible, a ta říká, že to je zcela v kompetenci Boha. Nějaké výpočty nejsou člověku dány k dispozici. Tak, jako Bohu důvěřuji ve věcech každodenního života, tak Bohu důvěřuji i v této záležitosti.