„Snažím se i v mém okolí dělat osvětu a propagovat, že vzít si pejska z útulku či podobné organizace je pomoc i praktická věc. Už proto, že pejsek je očkovaný, čipovaný i kastrovaný. Štěňátko je sice fajn, ale stejně také jednou vyroste,“ říká Zuzana Krušinová.

Pomoc zvířatům je nezištná, ale člověk, který pomůže, dostane za odměnu nekonečnou oddanost a věrnost zvířete, které zachránil před hladem či osamělostí. Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat funguje již dlouhou dobu na principu zajišťujícím jak pomoc finanční a materiální, tak například čím dál více populární „pěstounství“, které je alternativou za depozitní péči.

„Aktuálně máme ve výboru dvě ženy, které jsou aktivními zvířecími pěstounkami. Celkově se u nás podílí na pomoci zvířatům pět žen, muži u této činnosti obvykle nevydrží. Nejčastější pomoc veřejnosti je pak pomoc finanční, nicméně pěstouni jsou velmi důležití,“ sděluje Veronika Daňková z Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat.

Obvyklým osudem zvířátek je to, že někdo pěstounskou péči vyzkouší, ale do dvou týdnů zvíře vrátí. Často se také stává, že lidé sice zvíře adoptují, ale do další péče o jiné zvíře už se nehrnou.

„Spousta zvířat pochází ze špatných poměrů, často od drogově závislých, kteří se o ně nestarají, nebo sociálně slabých,“ tvrdí Daňková, která zajišťuje péči kolem patnácti psů a nepřeberného množství koček.

Také v psím útulku v Dětmarovicích, kde se nejčastěji dostanou pejsci volně pobíhající a nalezení na ulici, mají lidé možnost vzít si pejska „na zkoušku“. Zde však převládá úspěch a lidé se už obvykle od nového mazlíčka nedokážou odtrhnout.

„Našim psům obvykle lidé pomáhají nejvíce věcnými a finančními dary. Funguje u nás také služba týdne na vyzkoušení, kdy si může člověk na týden nezávazně vzít pejska k sobě domů. Musím říct, že co jsme tuto službu zavedli, vrátilo se nám pouhých deset procent psů,“ sděluje Marcela Sojková, vedoucí útulku v Dětmarovicích.