Společnost Axa Assistance obdržela jednoho dne děkovný dopis své klientky, které pomohla úspěšně vyřešit pojistnou událost. K dopisu byla přiložena stokoruna.

„Po dlouhém uvažování, jak s tímto obnosem naložit, se stokoruna nakonec stala základem ke sbírce našich zaměstnanců. Nakonec jsme nastřádali dvě stě tisíc korun. Přesně tolik totiž stojí pořízení a výcvik asistenčního psa, na kterého se nevztahuje žádný příspěvek ani dotace státu,“ popsala Jolana Ackermannová ze zmíněné pojišťovny s tím, že se společnost obrátila na sdružení Pes pomůže, aby jí pomohla vybrat někoho, kdo asistenčního psa potřebuje.

„Společně jsme vybrali Anežku z Ostravska. Pro tuto tělesně postiženou, ale mentálně velice šikovnou a bystrou dívenku jsme pak dva roky cvičili zlatého retrívra s příznačným jménem Axa,“ prozradila Andrea Kaufmanová ze sdružení Pes pomůže.

Dodala, že do rodiny Anežky přivedl cvičitel psa před dvěma měsíci arodinuučil sAxoupracovat. „Axa je moc šikovná a učenlivá. Domase od Anežky nehne a poslouchá ji na slovo. Umí podat veškeré předměty, které Anežce upadnou na zem, tedy mobilní telefon, klíče, tužku, hračky a další věci. Otevírá jí také dveře, sundá některé části oblečení a je velice poslušná. A samozřejmě si spolu hrají,“ popisuje Anežčina maminka a zdůrazňuje, že před rehabilitačním cvičením rodina využívá také canisterapii, což je polohování a kontakt cvičeného psa s člověkem.

Anežka vnímá tělesné teplo a energii psa, čímž dochází k uvolnění svalů, což je velmi důležité. „Axu prostě všichni milujeme a za tuto pomoc jsme nesmírně vděčni,“ uzavírá paní Sztwiertniová.

Co je co

Asistenční pes ulehčí vozíčkáři každodenní život složený z množství pro nás jednoduchých úkonů, které však pro vozíčkáře mohou představovat velikou námahu. Je těžké z vozíku zvedat předměty z podlahy nebo je vybírat ze skříněk, otevírat dveře v úzké chodbě nebo si svléknout ponožky. Je také důvodem k vycházce, námětem na rozhovor s kolemjdoucími či důvodem k pohybu při hrách se psem. U dětí znamená i zvýšení prestiže v dětském kolektivu amá nezastupitelnou roli při rehabilitaci. Zejména malým dětem, které samy nechtějí lézt nebo cvičit házení míčků, pes dramaticky změní život. Mnoho klientů využívá asistenční psy i ke canisterapii, kdy prostřednictvím polohování dochází k přehřátí svalstva, což může mít za následek zlepšení krevního oběhu a uvolnění křečí.

Vodicí pes podporuje nevidomé nebo zrakově postižené lidi v oblasti mobility, kompenzuje problémy vnímání nevidomých nebo lidí s vyšším stupněm zrakového postižení a umožňuje jim bezpečný pohyb ve známém i cizím prostředí. Výcvik vodicího psa musí být dokonalý, protože jakákoliv malá chybička psa může nevidomému způsobit zranění, v extrémním případě (jako třeba u střetu s tramvají) i smrt.

Terapeutický pes plní svou roli hlavně v psychické rovině. Je přítelem a společníkem a může vylepšit třeba vztahy mezi klienty v ústavech. Jeho úkolem je ovlivňování akutních depresí i dlouhodobého psychického stavu, pomoc při vyrovnání se s náhlou ztrátou či v období zvýšených bolestí, třeba po náročné operaci. Je prokázáno, že už i pouhé externí návštěvy takového psa vedou ke zlepšení nálady a atmosféry v ústavu. Terapeutický pes je tedy sluníčkem pro mentálně postižené lidi a nemocné, kteří jsou z různých důvodů nuceni setrvávat v ústavní péči, jako i důchodců a dětí žijících v domovech.

Sdružení pomáhá podobně postiženým

Zajistit zvláštní potřeby lidí, kteří trpí zdravotním postižením, jež je v různé míře omezuje a neumožňuje jim žít plnohodnotným životem, si dalo za cíl občanské sdružení s výstižným názvem Pes pomůže. Vzniklo před šesti lety. „Snažíme se pomoci v oblastech, které nejsou v současnosti zahrnuty ve vládních programech zdravotní a sociální péče nebo jsou v těchto programech hrazeny jenom částečně nebo vůbec. Naše působnost je celorepubliková. Nejvíce žadatelů o psy máme již několik let z regionu Moravy a Slezska,“ řekla Kaufmanová s tím, že sdružení se zaměřuje na pomoc nevidomým, mentálně postiženým a lidem, kteří jsou z různých důvodů upoutáni na vozíček či lůžko, nebo musejí dlouhodobě pobývat v ústavní péči. Do této skupiny náležejí vozíčkáři s různým stupněm nehybnosti nebo lidé s poruchou rovnováhy, dlouhodobě nemocní, starší lidé a děti žijící v ústavech. „Podle typů zdravotního postižení rozlišujeme také způsob výcviku jednotlivých psů. „Ty dělíme na psy asistenční, vodicí a terapeutické,“ upřesnila.