Mood for wood, což bychom do češtiny mohli přeložit „Nálada na dřevo“, je iniciativa, která již 6 let pomáhá měnit veřejné prostranství v Polsku.

Letos překročila hranici a její účastníci se snažili zatraktivnit prostory pro odpočinek na obou březích hraniční řeky Olzy. V české části města byly pro tento účel vybrány tři lokality: psí výběh na nábřeží řeky, prostor před Těšínským divadlem a venkovní areál Kulturního a společenského střediska Střelnice. Téma letošního ročníku znělo: Sousedství -Sąsiedztwo – Neighbourhood.

Mladí architekti měli za úkol vymyslet, navrhnout a pak realizovat architektonický projekt a v prostorách pro odpočinek vytvořit „městský nábytek“, který by sloužil obyvatelům obou části města. Materiálem pro jeho výrobu bylo dřevo, materiál, který je dominujícím elementem projektovaného nábytku. Mladí lidé dostali možnost uskutečnit vlastní nápady, zkusili si, jaké to je vypořádat se s reálnými problémy, s těsným časovým plánem a rozpočtem a také si vyzkoušeli práci v mezinárodním týmu .

V šesti skupinách pod vedením mladých architektů ze všech čtyř zemí studenti navrhovali a vyráběli městský mobiliář přímo pro vybrané lokality. Měli na to krátkou dobu, pouhých dvanáct dnů. Členkou devítičlenného mezinárodního týmu, který realizoval svůj projekt ve venkovním areálu KaSS Střelnice byla studentka Fakulty architektury VUT Brno Magdaléna Buzová, rodačka z Českého Těšína.

„Je to moje první práce a realizace ve veřejném prostranství. Je super, že se to děje právě v mém rodném městě,“ prozradila. V neatraktivním prostoru tým vytvořil atraktivní objekt. Dostal název Nachos, protože svým tvarem připomíná známou mexickou pochutinu. „Vymysleli jsme motiv tří trojúhelníků, každý o délce stran čtyři metry, které se dají spojit a pak zase rozpojit. Jsou jemně nadzdvižené nad zemí, takže vytvářejí pocit jakoby levitovaly nad úrovní země. Každý z nich se mění a vzniká aerodynamický jemně zakřivený tvar,“ rozpovídala se o projektu Magdaléna Buzová.

Studenti tak vytvořili specifický objekt pro odpočinek. Je to hravý element, místo, které přitahuje lidi. „Střídá se zde slunce a stín, takže člověk si může vybrat, jestli chce odpočívat na slunci nebo ve stínu. Má to být mobiliář, který není nudný a bude sloužit různým generacím,“ řekla budoucí architektka. Nakolik se to studentům podařilo, to už posoudí občané.

Emilie Świdrová