Jsou to případy, které znají především pracovníci azylových zařízení pro lidi bez domova, jedince, kteří si za svůj stav často mohou i sami. Jenže, jsou to lidé, a také, ne vždy jsou na vině.

„Ty případy jsou různé. U některých se skutečně projevují například následky dlouhodobého pití alkoholu, nebo je jejich zdravotní stav ovlivněn dalšími vlivy, které se při dlouhodobém životě na ulici samozřejmě projeví,“ říká úvodem vedoucí Azylového domu pro muže Armády spásy v Havířově Ladislav Solana.

Jak tvrdí pracovníci daných zařízení, tito lidé trpí například inkontinencí v kombinaci s různě těžkou alkoholovou demencí. Takže se jim pak při pobytu v azylovém zařízení jen velmi těžce vysvětluje, že mají nosit pleny a neznečišťovat okolí. A vlastně tak ani nesplňují některé podmínky, aby mohli v azylových domech kde je přeci jen potřebná jistá soběstačnost v pohodě fungovat.

„Jenže, oni nemají ani zas až tak velké problémy, které by byly například důvodem k hospitalizaci v nemocnici či v LDN,“ podotýkají dále pracovníci azylových domů.

„Ale ani my sami tady nemáme kapacity, abychom se takovým lidem věnovali dlouhodobě s plnou péčí. A pokud mají například ve zdravotní dokumentaci zapsán alkoholismus, jen velmi těžce se pro ně hledá i bydlení v domovech seniorů, kde podobné případy většinou nechtějí,“ dodávají.

Nejedná se však jen o lidi, kteří žili na ulici. Může jít o stárnoucí osamělé osoby, které dnes nemají potřebné rodinné ani žádné jiné zázemí. Dva velmi podobné případy řeší právě nyní v ubytovacím zařízení pro muže bez přístřeší Bethel Karviná, který provozuje Slezská diakonie.

Dva klienti neměli vlastní domov a bydleli u vzdálenější rodiny či u známých. „Pak ale přišla nutnost hospitalizace v nemocnici a jejich stav je dnes takový, že jim v dosavadním bydlišti sdělili, že po propuštění do domácí péče už se o ně nejsou schopni dále starat a nechávat je tam bydlet,“ popsala vedoucí karvinského zařízení Jana Brzezinová.

Síť sociální a azylové péče v Česku má zkrátka své trhliny, které se v některých případech lepí jen velmi těžce. A ne vždy musí jít o lidi, kteří si do takové situace takříkajíc naběhli svým životním stylem. A právě proto také mezi lidmi bez domova žijí i tací, jejichž zdravotní stav se prudce zhoršuje a oni sami jsou odkázaní na pomoc poskytovanou přímo v ulicích například pracovníky sociálních a zdravotních odborů měst, strážníků městské policie a dalších dobročinných i neziskových organizací.