Jaroslav Kus bydlí na kraji Havířova. Pošťáci do těch končin sice ještě chodí, poštu ale nechávají ve schránce u silnice, patrně aby šetřili erární obuv. Když mu tam pošťačka jednoho dne uložila balíček, začal Kus, zvyklý za svou letitou policejní kariéru na ledacos, řešit otázku, jak zásilku dostane ze schránky ven.

„Mám doma několik modelů autobusů. Když jsem si objednal model maďarského Ikarusu, netušil jsem, že dostanu i hlavolam. Ať dělám, co dělám, krabičku prostě ze schránky nevytáhnu. Je totiž širší než dvířka, která si mohu svým klíčem otevřít. Mohl bych samozřejmě krabičku uvnitř schránky poškodit a vytáhnout deformovanou, ale to bych mohl poškodit model uvnitř a taky bych třeba nemohl zásilku reklamovat," vysvětlil Kus.

Celá lapálie vznikla tím, že pošťačka má pro ukládání zásilek svůj klíč, kterým otevírá celý prostor schránky, kde jsou jednotlivé přepážky. Ty jsou však širší, než dvířka, která mohou otevřít adresáti.

„Pošťačce jsem napsal do schránky vzkaz na lístek, aby mi balík doručila domů. Bohužel chodí v době, kdy jsem v práci. Na mé postesknutí, že balík nejde vytáhnout, mi napsala, že když šel dát dovnitř, musí jít i ven," dodal Kus.

Oficiální stanovisko zatím Deník od České pošty neobdržel. Zásilku se však v pátek po několika dnech podařilo doručit, když pošťačka balík ze schránky vyzvedla a doručila z ruky do ruky.