Nezasvěcení neuvěří, že těch několik železobetonových kvádrů ve strmém zalesněném terénu je část někdejší vojenského opevnění. V blízkém okolí však byly bunkry celkem tři. „Vyrostly na polích hospodářství mého otce. V průběhu stavby mohli rodiče pracovat na svém poli pouze po předložení zvláštní propustky. Takový přísný režim tu tehdy byl,“ vzpomíná Oton Wania z Ropice.

V létě 1938 pak byly všechny tři tvrze propojeny zákopy a po obsazení české části Těšínska Polskem se na hospodářství Waniových usadili polští vojáci s několika koňmi. „Ale problémy s nimi nebyly. Vojáci pomáhali rodičům v polních pracích a zároveň začali s likvidací těch betonových pevnůstek. Nejdříve v nich udělali otvory pro dynamitové nálože. Při odstřelu jsme se pak museli schovat v domě, protože kusy betonu padaly na dvorek a rozbíjely střešní tašky na hospodářských budovách,“ vypráví Oton Wania. Na území Ropice prý stávalo takových bunkrů několik, avšak po válce byly zbořeny. jejich sutiny místní použili do základů několika tehdy stavěných rodinných domků.

„Otec použil zbytky jednoho z bunkrů na zpevnění zhruba dvousetmetrového úseku příjezdové komunikace ke svému hospodářství,“ říká Wania. Sutiny z dvou zbývajících zůstaly na poli, kde dodnes ztěžují polní práce. Žukovské betonové pevnůstky tvořily součást opevnění, jež se táhlo z Bohumína přes Dolní Lutyni, Dětmarovice, Chotěbuz a Český Těšín, a poté pokračovalo směrem na Ropici a Třinec. „Nevybavím si, zda některý z nich do dneška zachoval,“ říká Wania.