Mnoho z nich je se stavem domu, který obývají, nespokojeno. Domáhají se proto oprav nebo prodeje bytů do osobního vlastnictví. O možné budoucnosti tohoto rozsáhlého bytového fondu hovořil Petr Skrla, generální ředitel skupiny RPG RE.

Nájemníci bývalých bytů OKD, dnes patřících skupině RPG RE, hořekují nad tím, v jakém stavu se jejich obydlí nacházejí. Kdy se s tím bude něco dělat? Nebo už se dělá?
Vnímáme reálný stav našeho bytového fondu. A nežijeme v iluzi, že ty byty jsou dobré. Stejně tak ale nemůže nikdo tvrdit, že jsou všechny špatné. Už jsme opravili stovky domů, od fasád přes okna až po střechy. Potřebujeme však mnohem více času na to, abychom našli správnou cestu, jak nejlépe tento rozsáhlý bytový fond celkově vyspravit, jak si s ním počínat.

Co to znamená, o čem tak dlouho přemýšlíte?
Dříve se investovalo všude a vlastně nikde. To, že jdou někam peníze, nebylo vidět. Nedocházelo ke komplexním regeneracím jednotlivých lokalit. Pro kvalitní bydlení jsou však podle mě podstatné čtyři aspekty. Nejen to, jak byt vypadá zevnitř, ale i tvář domu, jeho nejbližší okolí tvořící lokalitu jako celek, a také to, jaká je úroveň a dostupnost služeb pro nájemníky. Chceme proto najít soubory našich domů, kde pak ve spolupráci s městy a třeba i dotacemi z evropských fondů zregenerujeme celou oblast. Během čtyř let dojde k výraznému posunu kvality bydlení pro významnou část našich nájemníků.

Ve kterých částech kraje to bude? Kde se nacházejí ony soubory domů, které čeká revitalizace?
Větší projekty se chystají v Karviné 6, v Ostrčilově ulici v centru krajského města a v některých částech Ostravy-Poruby. Takovým způsobem už pak běží opravy na Hlavní třídě v Havířově, kde postupně renovujeme naše domy a město upravuje chodníky a zeleň v okolí. To jsem ale jmenoval jen velké projekty. Opravovat se samozřejmě budou i domy v dalších lokalitách.

Znamená to tedy, že chcete dále pokračovat v cestě pronajímání bytů?
Optimální strategie způsobu pronajímání našich bytů je záležitostí, o které nyní intenzivně přemýšlíme. Chceme nabízet bydlení různorodé skupině obyvatel. Mladým rodinám, studentům, lidem, jež se přistěhují za prací, starším občanům nebo třeba těm, kteří nechtějí mít starosti.

Proč by pro ně mělo být bydlení ve vašich nájemních bytech výhodné?
Náš hlavní zájem je mít spokojené nájemníky, kteří budou platit nájmy odpovídající kvalitě jejich bydlení. Přemýšlíme o rozdělení bytového fondu pro různé cílové skupiny. Chceme mít třeba v Porubě půdní byty pro studenty. Jiná kategorie bydlení pak bude pro rodiny s dětmi. I když nejsme dobročinná organizace, tak chápeme, že část bytového fondu by měla sloužit i nízkopříjmovým skupinám obyvatel. Nám se uvolňuje asi sto bytů měsíčně. Rádi bychom je pružně nabízeli těm, kteří by měli o daný typ bydlení zájem.

Jak ale nalákáte někoho, aby šel bydlet do domu, který zatím nepůsobí moc útulně?
Jak už jsem říkal - spousta lidí vnímá náš bytový fond jako špatný a zdá se jim, že se pořád nic neděje. Já bych to ale přirovnal třeba k závodům formule 1. Vstoupili jsme do rozjetého závodu s autem z roku 1960. Jsme v boxech a každý úplně šílí, co tam tak dlouho děláme. Ale ono zkrátka není možné hned vyrazit s tak zastaralým vozidlem. Nejdřív ho potřebujeme dostat do pořádku, abychom vůbec měli šanci uspět. Musíme řešit systém práce našich zaměstnanců, kteří čtyřicet let dělali věci úplně jinak. Musíme se zabývat způsobem, jak investovat, co opravovat. Řešit námitky a problémy. Komunikovat s nájemníky. To dříve nebylo zvykem. Vše je teď rozpracované a začíná to fungovat. Musíme někde začít a spravit auto, aby bylo schopné vyjet vůbec na trať.

Takže by měla skončit doba, kdy se opravovalo to, co nemuselo, a dál chátralo to, co spravit potřebovalo? Prostě se jen někam lily peníze, aby bylo možno vidět, že se aspoň něco děje.
Určitě se i v minulosti k opravám přistupovalo účelně, což znamená, že se renovovaly domy, které potřebovaly investice. Dnes je ale rozdíl v tom, že efektivněji směrujeme peníze tam, kde je to důležité pro města, a kde reálně může dojít ke zvýšení kvality bydlení pro naše nájemníky. Dříve se třeba v místě, kde nikdo bydlet nechtěl, udělala renovace, a naopak v atraktivní lokalitě se příšerným způsobem opravily dlažby. V tomto procesu chyběl selský rozum. Hledáme systém, jak dávat peníze tam, kde jsou potřeba. Aby třeba rodina, která přijde do opraveného bytu, nemusela vyhodit novou kuchyň, protože bude nevhodná. Aby zkrátka nedocházelo k investičním ztrátám.

Nemohli by se tedy stávající nájemníci nějak podílet na nutné rekonstrukci svého bytu a nečekat do nekonečna, až na ně přijde řada? Myslím tím, zda by nemohli získat od RPG RE nějaký příspěvek nebo slevu z nájmu za vlastní vynaloženou investici?
To se zdá jako dobrý nápad. Ale jak to realizovat? Když se nad tím člověk zamyslí, naráží na spoustu věcí, které nejprve musejí dobře fungovat, aby ten nápad nebyl paskvil. Racionální nabídka je, že třeba zafinancujeme nějakou věc, kterou nemáme prioritně v plánu, ale investici promítneme třeba na patnáct let do nájmu těch lidí. Problém je, že ne každý to přijme. Ale mělo by to být bráno i z jiného pohledu. Zateplení a regenerace paneláku stojí v průměru 350 tisíc korun na byt a nájemník pak uspoří dvaačtyřicet procent za energie. To je přece nesoulad. My investujeme a nájemník šetří.

Chcete říct, že přes přijmy z nájmu jsou pro vás opravy ztrátové…

Ano, uvedu příklad. Město Orlová s námi jedná o tom, co je možné udělat s některými našimi tamními domy. Regulovaný nájem znamená, že průměrný příjem z jednoho vchodu je tam pouze necelých deset tisíc měsíčně hrubého. Co za ty peníze můžeme udělat, když z nich kromě oprav platíme provoz, daně nebo pojištění? Je těžké po nás chtít, abychom do takového domu vložili desítky milionů korun na jeho opravu. To je návratnost nad sto let. Musíme tedy najít způsob, jak to vyřešit, a proto spolupracujeme s městy a krajem, zkoumáme možnosti jak získat dotace z EU.

Nebylo by tedy pro vás přece jen lepší ty byty prodat? Mnoho lidí po tom už dlouho volá.
A co by se pak reálně stalo? Těm lidem by se daleko více zvýšily výdaje na bydlení. Museli by si spravit dům sami, čímž by se zadlužili na desítky let. Navíc by se vůbec nezajímali o okolí, což je, jak už jsem říkal, pro bydlení také důležité. Navíc by si každý natřel fasádu dle svého kusu a z ucelených lokalit by vznikl pestrobarevný nesoulad. Díky tomu, že je bytový fond koncentrovaný u jednoho majitele, máme možnost pozitivně ovlivnit rozvoj celé oblasti.

Tak ještě jednou. Prodej ano, či ne?
Jasná vize, zda budeme naše byty dále pronajímat, nebo jestli je prodáme, bude známá na přelomu roku. Dáme lidem vědět, co mohou očekávat. Teď nemohu potvrdit ani jednu z variant. Jak jsem však již zmínil, jsou důvody i pro ponechání si větších seskupení domů. Možný prodej bytů však nevylučuji u solitérních objektů.