„Myslím, že každý člověk, když dosáhne určitého věku, zatouží po „klidnějších vodách“. Moc se těším, že si teď v důchodu splním svůj velký životní sen – budu se věnovat své zahrádce, rostlinkám, kytičkám… snila jsem o tom celý život, ale nikdy pro to nebyl dostatečný prostor…,“ řekla v roce 2016, když jí při příležitosti jejího odchodu do důchodu přijal na radnici tehdejší starosta Tomáš Kuča.

Na zahradě pracovala odmalička

Pochází z Horní Lutyně, kde měli její rodiče dům, zahradu i pole. „Pohyb venku, květiny a zahrada mi proto připadá jako součást mého života. Té zahrady máme dnes opravdu malý kousek, tak ji celkem zvládám,“ říká mi tato energická žena během slunečného jarního dopoledne na zahradě jejich domu v Orlové-Porubě.

A nezapomene pochválit manžela Jana, mimochodem emeritního kantora přírodopisu, za to, že jí připravil zahradní domek, vyvýšené záhony i všelijaké vychytávky do zahrady. Její vděčnou pomocnicí na zahradě je vnučka Viktorka, která letos půjde do první třídy. „To štěstí hlídat vnučku se mnoha babičkám nepoštěstí. Zato my společně vaříme, pečeme, čteme knížky, pořád něco „kutíme“,“ říká usměvavá důchodkyně.

Při krátké návštěvě v domě u Zátopkových stihnu díky panu Janovi i rychlopřednášku z mineralogie. To je zase jeho svět. Oba ale mají rádi přírodu, lásku k neživé přírodě. Vedle nerostů hodně pracují manuálně a tvoří pro radost. „Vyrábíme mýdla, manžel dělá různé dřevěné předměty, šperky z pryskyřice, hodiny a další výrobky. Nesmírně nás to baví a takto si užíváme volného času, k práci doma i venku,“ říká paní Blanka.

Dodává, že člověk je tvor činorodý a oni ani jeden nejsou stavění na posedávání u televize či na jiné pasivní činnosti. „Snad zdraví dovolí, abychom ještě mohli vyzkoušet i další naše nápady k tvorbě,“ říká.

Nadaná houslista ráda Janáčka

A na jaký nástroj hraje dlouholetá ředitelka umělecké školy? Na housle. Ke hře na tento nástroj ji od raného dětství vedl její otec, houslista Miroslav Pouzar, který mimochodem také řediteloval orlovské ZUŠ, a to celých pětatřicet let.

„Někdy mě to bavilo, jindy to bylo trápení, ale otec byl přesvědčen o tom, že když se skloubí talent s pílí, má to budoucnost,“ vzpomíná Blanka na své hudební začátky. Hudbě zůstala věrná celý život. V roce 1979 absolvovala hudební konzervatoř a začala učit hru na housle a hudební nauku.

Když si dnes chce přece jen oddychnout a třeba kvůli počasí nemůže na zahradu, poslechne si svého oblíbeného Janáčka. „Toho si musím pouštět opakovaně. Mám ale ráda všechny žánry, zvláště lidovou hudbu, cimbálovku,“ říká žena, která v letošním roce oslaví životní jubileum.

I proto vyslovuje touto cestou své přání: „Přeji svým mladším kolegům učitelům, aby měli stále zápal pro uměleckou a pedagogickou činnost, aby dokázali dnešní složitou dobu při výuce na dálku překonat. Věřím, že se vše navrátí k normálu a školou bude opět zaznívat hudba, proběhnou koncerty, výstavy, taneční vystoupení, která tak skvěle obohacují kulturní život v Orlové,“ říká Blanka Zátopková.