Po vojně Josef Springer nastoupil na šachtu a do karvinské transfúzní stanice tehdy chodil celý kolektiv.

„Už by mi to asi i chybělo," usmívá se dnes skromný muž, který původně pochází z jihomoravských Letovic a do Orlové přišel po skončení vojny za prací.

V současnosti každý rok absolvuje ročně pětadvacet bezplatných odběrů.

„Dárcovství krve vnímám jako humánní čin, za který bych nikdy nemohl přijmout peníze. To prostě nejde. Důležité je především to, že jsem třeba někomu pomohl zachránit zdraví nebo dokonce život," podotýká dárce a dodává, že on sám zatím krev nepotřeboval.

„Ale co nebylo, může být," dodává realisticky sympatický šedesátník, který je dnes již v důchodu. Patří ale mezi ty, kdo si pohodlný a nečinný život nedokáže představit. V současnosti tak pracuje jako hlídač. A krom havířiny v rubání má za sebou třeba i zkušenost pokladače podlah v americké Severní Karolině.

„Život je přece krásný a je třeba si ho plnými doušky užívat. Někdy je hůř, jindy líp, ale když to zprůměrujete, tak je vlastně pořád dobře," směje se orlovský dárce, který by chtěl krev dávat pravidelně ještě alespoň dalších pět let.