Vedle předání vysvědčení dostali žáci i diplomy za nejrůznější školní úspěchy, dobré chování i kreativní lumpárny. Každoročně se zde taky žáci loučí se svými staršími spolužáky ze třetí třídy, kteří po prázdninách nastupují do velkých škol v okolí. „Už od první třídy se v každém z nich snažím hledat to, co by se mělo rozvíjet, co v nich je a na kterou školu by odsud měli jít. Například v malém Kubovi vidím, s jeho sportovním nadáním, druhého Pavla Masláka. Proto od září nastupuje na sportovní základní školu Kudeříkovou," popisuje Szwedová.

V datyňské malotřídce panuje podle slov učitelky trochu jiná atmosféra než ve velkých školách. „Nezvoní nám tady, přinesla jsem si svůj malý zvoneček a konec hodiny odzvoním, když mají děti hotovu práci. Třeťákům ale stanovuji termíny, aby byli připraveni na ten přechod. Nemám tedy ani žádné přestávky, trávím s nimi všechen čas a poznávám je po všech stránkách. Jinak se i zdravíme a celkově je to tady volnější, ale nic to neubírá na tom, že děti jsou neskutečně poslušné a když přestupují na jinou školu, tak je učitelky chválí," přibližuje prostředí školy učitelka.

Na konec roku se vždy více těší děti než učitelka a nedočkavě se vyptávají, kdy už jim rozdá vysvědčení. „Já se naopak do školy vždycky těším a když končí školní rok, tak jsem smutná, protože dva měsíce budu čekat až je zase uvidím. Sice ze mě na konci školního roku ta únava spadne, ale ty lumpárny taky člověku chybí," prohlašuje Szwedová, která dětem rozdala jejich vysvědčení a sborově se spolu rozloučili jejich oblíbeným pozdravem – čauky mňauky. 

Martina Kotulová