„Velikonoční zvyky jsou v našich zemích v něčem podobné a v něčem jiné, ale to se týká i různých regionů v Polsku. V dětství jsem často pobývala u rodiny ve Slezsku nebo na Moravě, proto všechny zvyky znám a bez rozdílu je mám ráda," říká Teresa Mokrysz, majitelka koncernu Mokate.

Předkové rodu, který v obou zemích ovládá část trhu s kávou a čajem, přišli do Polska z české Dobré, a tak mohou Mokryszové srovnávat.

„V Polsku na Bílou sobotu lidé přinášejí do kostela nazdobené košíky naplněné vajíčky, chlebem, sladkostmi, solí, křenem a uzeninami. V Česku pak především sladkým mazanci, pečenými beránky. Nesmějí chybět vajíčka. Obsah košíků se může lišit lidé do nich vkládají i to, co je pro ně důležité. U horalů je to kousek sýra, u moře ryby, u včelařů med. A protože celá naše rodina je spojena s výrobou čaje a kávy, pak ani ony nebudou v našem košíku „se svěceným" chybět," usmívá se zakladatelka nápojového impéria.

Dodává, že se každým rokem těší na tyto rodinné svátky jara a naděje, kdy ožívá mystérium znovuzrozeného života. Kněz v kostele posvěceným pokrmům požehná a tím ukončí období půstu. Jídlo se pak použije k přípravě slavnostní tabule na Boží hod velikonoční.

Naopak polévání vodou se praktikuje v obou zemích, ale i zde se najdou rozdíly. V Polsku pondělní „śmigus dyngus" není doprovázen šleháním karabáči nebo jalovcem a na rozdíl od původní tradice se dnes lidé smáčejí vodou navzájem.

„Na Moravě se mi líbí koledníci s řehtačkami a v celém Česku pondělní putování šmigrustníků s pomlázkou, které u nás vymizelo," dodává Mokrysz.

V Polsku také ctí na květnou neděli památku Kristova vjezdu do Jeruzaléma, která se zde jmenuje palmová. V poslední neděli půstu se světí ratolesti a konají se procesí nebo průvody.

„V Polsku se vyrábí nebo kupují „palmy" ze zelených větviček, sušených nebo papírových květů s mašlí. Dokonce se konají mnohé soutěže o nejkrásnější nebo nejdelší „palmu"," přibližuje polská podnikatelka.

(kot)