V Avionu se sešli současní i bývalí knihovníci, mezi nimi třeba šestadevadesátiletá Vlasta Kunzfeldová anebo známý písničkář Jaromír Nohavica. Mezi gratulanty pak nechyběli zástupci radnice, ředitelé kulturních institucí působících ve městě a také spřátelených knihoven z Karviné a Cieszyna.

Ředitelka knihovny Jana Galášová připomněla nejdůležitější mezníky v životě knihovny od okamžiku, kdy se sešla první knihovní rada a instituce zahájila svoji činnost. Pak se už vzpomínalo, klábosilo, zpívalo.

Letošní osmdesátník, bývalý ředitel školy a školní inspektor Alois Navrátil, je už devět let knihovníkem v Dolním Žukově.

„Jsem kantor a k literatuře mám blízko. Když se stará škola adaptovala na knihovnu a paní ředitelka mi nabídla tuto práci, neváhal jsem. Mám přehled přes knihovnické novinky a setkávám se s chytrými lidmi, protože takoví chodí do knihovny. Beru to jako poslání," vyznal se Alois Navrátil.

O své zážitky se rovněž podělila nestorka paní Vlasta, které paměť ještě dokonale slouží.

„Práci v knihovně jsem měla moc ráda, byly to krásné roky. Vzpomínám na jednoho čtenáře, který k nám chodíval pravidelně a vždy ve dveřích hlásil: Už jdu, už se těším. Po každé si přinesl svačinku, pak si vybral knížky, posvačil a šel domů. Tak to bylo celých dvacet let, co jsem v knihovně pracovala," vzpomíná.

Stále čte knihy i časopisy, které ji z knihovny pravidelně nosí její dcera. Ráda vzpomíná i na své spolupracovníky, mezi nimiž byl také Jarek Nohavica. „S Jarkem se výborně pracovalo, byl to čestný chlap. Už tenkrát psal nějaké básničky, avšak nenapadlo mne, že z něj bude tak skvělý písničkář," smála se paní Vlasta.

V knihovně prý poznal ženy jako nikdo

O úžasnou atmosféru této sympatické akce se pak postaral pan Jarek. I on zavzpomínal na práci knihovníka.

„Jsem rád, že jsem dělal v knihovně z různých důvodů. Tím, že jsem pracoval v ženském kolektivu, jsem pochopil ženy jako nikdo a díky tomu jsem napsal tolik dobrých písniček," žertoval.

Podotkl, že díky knihovně i městu, ve kterém žil dvacet let, objevil polskou kulturu. „Knihovna zůstala ve mně," vyznal. Pak už zpíval těm, s nimiž se vídal denně a také jubilantce knihovně. Na otázku „Holky, kterou dáme?" zněly Avionem jeho známé melodie, počínaje těmi, jež vznikly ještě v Těšíně, až po ty nejnovější. Nechyběla písnička o knihovně, kdy se knihovník Nohavica toulal mezi regály.

Když se večer všichni loučili, bylo slyšet slova „Bylo to úžasné, dojemné setkání."

EMILIE ŚWIDROVÁ