Cvičení se konalo v pátek dopoledne s tím, že o něm bylo informováno jen minimum lidí. Do evakuace nebyli zapojeni prvňáci, které by poplach v prvních školních dnech mohl nepříjemně vystresovat. Společně s učitelkami ale následné hemžení sledovali z bezpečné vzdálenosti.

Ostatní žáky vyburcoval ke spěšnému úprku ze školy ředitel, který školním rozhlasem vyhlásil požární poplach. V té době už ke škole spěchali hasiči. Školáci shromáždění před školou si při čekání na hasiči uvědomovali, jak dlouhých je zhruba deset minut, než hasiči dokáží projet městem a co všechno by se za tu dobu při skutečném požáru mohlo stát.

O tom, že požár může vzniknout kdykoli, se mohou děti přesvědčit i na školní nástěnce ve vstupním vestibulu. Je na ní fotografie požáru střešní krytiny na tělocvičně. „Je to někdy snad z 80. let. Více informací k tomu nemám," řekl ředitel školy Jiří Kotaška a upřesnil, proč se vlastní cvičení konalo.

„Za dobu, po kterou jsme ředitelem, což je devět let, jsme takto velké cvičení neměli. Každý rok samozřejmě provádíme menší evakuační cvičení, nebo zdravotní záchrany. Proto jsme chtěli, aby hasiči měli představu o rozloze naší školy, členění našich pavilonů," řekl ředitel.

Aby to hasiči neměli tak jednoduché, v nejvyšším patře jednoho pavilonu zůstali žáci ve třídách, když jim evakuaci znemožnil jedovatý kouř z požáru. Ten simuloval bílý kouř, jaký se používá na diskotékách.

„Jednalo se o taktické cvičení s likvidací požáru a evakuací ohrožených osob. Po příjezdu nás zástupce školy informoval o požáru a osobách, které se ještě v budově nacházejí. Naše jednotka požár likvidovala a zajistila evakuaci školáků a kantorů. Škola pak byla odvětrána od kouře," popsal velitel zásahu Jan Garay.

Škola i hasiči budou průběh cvičení vyhodnocovat. „Já jsem vůbec nevěděla, že nějaké cvičení. Když jsem po vyhlášení poplachu otevřela dveře a viděla kouř, tak jsem hned zavřela a zůstali jsme ve třídě do příchodu hasičů," uvedla učitelka Markéta Kusinová.
Aktivní musely být i děti. „My jsme vzali mikiny a utěsnili s nimi dveře, aby k nám do třídy nevnikal ten kouř z chodby. Pak jsme stáli u otevřených oken a mávali, aby ostatní věděli, že jsme tady zůstali uvězněni," popisovali školáci.