„Prostě jsem chtěla někde pomáhat" řekla krátce po oceňování Renata Kucia, která působí v karvinském seniorském zařízení Nový domov. Chodí tam za paní Miládkou, které je přítelkyní i oporou.

„Jsme velké zařízení a nejde tak věnovat každému i péči lidskou a osobní. A dobrovolníci jsou v tomto jakousi naší spojkou," podotkla ředitelka Nového domova Eva Cholewová.

A jak vlastně setkání paní Miládky a Renaty vypadají? „Teď jsme spolu třeba dělaly cukroví. V domově se nedá péct, ale dělaly jsme těsto, to jsem odnesla domů a pečené pak zase budeme lepit," popisuje Renata Kucia na první pohled obyčejné věci, které jsou ale pro obyvatele daných zařízení doslova malým svátkem a tolik očekávaným zpestřením života.

S dobrovolnictvím teprve začíná Michaela Schwarzová. Také její poslání není lehké. Dochází do zařízení Benjamín pro zdravotně postižené děti i dospělé. Čeká tam na ni třiadvacetiletá Kačka, která se pohybuje na invalidním vozíku a téměř nemluví.

„Už ale třeba ví, že když jí něco podávám, řeknu „na". A ona se tohle naučila a pochopila, ve kterých situacích se tohle slůvko používá. Jednou mě dokonce oslovila „mami". To jsem jí ale vysvětlila, že máma nejsem," popisuje Michaela Schwarzová.

Slavnostní oceňování dobrovolníků z Karvinska se konalo v orlovském domově pro seniory Vesna, kde tito lidé působí. Další chodí za seniory do orlovského zařízení Pohoda, do karvinského Nového domova a do Domova seniorů Březiny. Dobrovolníci chodí také za zdravotně postiženými dětmi i dospělými, kteří žijí v zařízení Benjamín.