O zážitky námořníka na lodích někdejší československé námořní plavby ale zájemci nepřijdou. Coby emeritní soudce se Igor Gabler rozhodl vše sepsat a kniha Vzpomínky mořem vonící se brzy dočká dokonce svého dotisku, když první náklad byl rozebrán.
Viděl indické žebráky, kteří si nechali lámat kosti nebo vykloubit ruce, prsty nebo nohy, aby mohli žebrat, stejně jako noblesní indické čtvrti.
NECHALI SI LÁMAT KOSTI…
V Číně viděl davy cvičících lidí i někdejší třídní „nepřátele lidu“, které tam vozívali veřejně s cedulemi na krku na nákladních vozech. Zažil výlet na egyptské pyramidy v dobách, kdy to ještě rozhodně nebylo obvyklé. To vše mixováno s mnohdy nebezpečnými situacemi a tvrdou dřinou, což k životu námořníka rovněž patří. Tyto a mnohé další příběhy najdou i čtenáři knihy.
„Inspirací pro sepsání mé knížky byla má žena. Dělal jsem si pořádek ve svých věcech a viděla, kolik mám dopisů, které jsem posílal z moře domů, deníčků a poznámek a taky fotek, diapozitivů a negativů. Řekla, že bych to měl sepsat, že by to bylo na knížku, a tak se i stalo. Práce mě bavila, protože jsem si navíc vybavoval některé věci, které jsem ve svých písemnostech neměl. Vše jsem dával dohromady asi rok a půl,“ uvádí Igor Gabler.
KAŽDÁ ZEMĚ ZANECHALA SVŮJ DOJEM
Kuba, Čína, Indie, Egypt a další africké země i Evropa. To vše jsou místa, která tehdejší mladý námořník viděl a navštívil. Jsou ale některá, která zanechala největší dojem?
„Nějaký dojem ve mně zanechala všechna, ať již pozitivní či negativní. Byl jsem ale mladý, proto jsem to neřešil tak, jak bych to udělal dnes. Všude bylo hezky a pro mě nezvykle. Prvním mým krásným a nezapomenutelným zážitkem bylo první spatření moře v Konstanci v Rumunsku. Tam jsem se naloďoval na mou první loď Ostravu,“ odpovídá Igor Gabler.
Jak již ale bylo psáno, práce na moři rozhodně nebyla jedním velkým zeměpisným výletem. Než se mladý námořník mohl vylodit a ve chvílích volna poznávat nové lokace, čekala ho tvrdá a někdy i tuze nebezpečná dřina. „Na lodi Jiskra jsme se ve Středozemním moři málem převrátili při vichřici, protože jsme měli lehký náklad v podpalubí a navíc velké lehké bedny s letadly na palubě. Měli jsme náklon 43° a při dvou dalších bychom byli pod vodou,“ vzpomíná Igor Gabler na jeden z nich.
ŠKOLA ŽIVOTA
Na moři strávil Igor Gabler šest let. Jeho cesty trvaly i půl roku či dokonce rok. Každopádně, šlo také o výbornou školu života, kterou Igor Gabler mohl využít také v dalším životě i práci.
„Myslím, že obecně lidé, kteří poznali manuální práci a svět, a pak začnou vykonávat práci mimo ni, se dívají na svět realistickýma očima. Je to poznat i na práci soudce. Lidé, kteří jdou ze školy rovnou soudit, mnohdy nemají pochopení pro různá jednání lidí, kteří se před ně dostanou. Proto i jejich rozhodnutí bývají problematická,“ zamýšlí se dnes s odstupem námořník, soudce i spisovatel, jehož kniha plná příběhů a zajímavých i dobrodružných vzpomínek nazvaná Vzpomínky mořem vonící vyšla vloni u nakladatelství Mare Czech a letos ji čeká dotisk.
