„Nejprve šok a zavřené dveře. Pak jsme začali prodávat pivo přes okýnko, později v PETkách. Jenže místní nechtějí pít pivo z plastu, takže nějaká tržba byla jen přes léto, díky cyklistům a turistům. Zima byla úplně špatná,“ vzpomíná na covidový rok 2020 dvaačtyřicetiletý podnikatel.

Kdyby ho a rodinu živila jen hospoda plus penzion, už byl to dávno zavřel. „Podnikám v autodopravě a dělám zemní práce. Takže nejsem závislý jen na hospodě. To je spíš jen koníček,“ říká Vorel. Dodává ale, že ztráty částečně eliminoval díky covidovým kompenzacím od státu.

Autobus nejezdí, lidé nepřijedou

Když porovná návštěvnost a tržby v letech 2019 a 2020, je to prý sotva polovina. Loni už prý přišlo zlepšení, i když pak zas nesměli do hospod neočkovaní. „Pomalu se to zlepšuje, ale pořád je to nárůst v řádech procent, takže bída. Co mě hlavně zaráží, že nechodí místní. Bývala to silná část našich hostů, ale s covidem přišla velká změna. Lidi prostě nechodí. Starší ani mladší. Proč? Nevím,“ přemítá Radek Vorel.

Jako jednu z příčin, proč už zejména a pátky a soboty nejsou v hospodě v suterénu penzionu tolik navštěvované, co bývávaly, připisuje zrušení večerního autobusu, který do této části obce zajížděl.

„V tomto nám do toho hodil vidle kraj, když kvůli úsporným opatřením zrušil poslední večerní spoj. Jednak to zkomplikovalo lidem cestu do práce a taky to postihlo víkendové „zájezdy“ do této hospody. Jezdilo sem na pivo spousta lidí, okolo jedenácté večer jim pak jel autobus zpátky dolů do dědiny. Fungovalo to ideálně, ale s tím je konec. Starosta se sice snažil vyjednat obnovení spoje, ale nepovedlo se,“ konstatuje hospodský Vorel.

Věřím, že se místní vrátí

Přes všechny obtíže a také jistotu příjmu z hlavního zaměstnání, je optimistou. „Sázím na to, že až vysvitne sluníčko, přijedou cyklisté. Kolem nás vede frekventovaná cyklotrasa a přes léto je tam plno. Za předchozích majitelů se tu točil bernard, ale já vsadil na radegast a plzeň. Svijany míváme přes léto, a sice kvasnicovou třináctku, na kterou k nám právě přes léto jezdí lidé z širokého okolí. Máme ale také ovocný birrel,“ vyjmenovává majitel penzionu.

Kvůli úsporám mu zůstala jen jedna servírka a dva dny v hospůdce obsluhuje on sám. Žena na rodičovské také vypomáhá, ale spíše organizačně.

S prvními jarními paprsky majitel hospody a penzionu vyhlíží cyklisty. „Ti určitě dorazí, o to se nebojím. Jen pořád přemýšlím, jak přilákat zpět místní. Mrzí mě, to, nedají hospodě šanci. A přitom je to široko daleko jediná hospoda ani v centru žádná není,“ říká Radek Vorel, který pevně věří, že se vše urovná a lidé si na čepované pivo zase cestu najdou.