Je to úžasný pocit naplnění, říká o svých obrazech Lubomír z Rychvaldu

Pro materiál, který k tvorbě svých obrazů potřebuje, nejezdí jako většina umělců do obchodů s výtvarnými potřebami. Nakupuje ho ve stavebnictví nebo hledá v přírodě. Svá nevšední díla Lubomír Kirman z Rychvaldu tvoří zásadně z přírodních materiálů ze dřeva, z kamenů, z písku, z vody…

Před deseti lety, tehdy ještě jako dvaačtyřicetiletý obchodní manažer stavebního časopisu, vyrazil jako každý rok do Prahy na For Arch, stavební výstavu s dlouholetou tradicí. Tehdy ale bylo něco jinak.

Jeho pozornost upoutal stánek firmy nabízející rodinné domy z přírodních stavebních materiálů.

INSPIRACE

„Jednotlivé materiály měli na ukázku zarámované jako obrazy. Například ukázku přírodní hrubozrnné omítky, přes kterou tekla voda. Říkal jsem si: Kdyby se to trochu upravilo, tak by to vypadalo dobře i jako samostatný obraz," popisuje své první myšlenky Lubomír Kirman, jehož koníčkem byla do té doby především hudba. Od mládí hrál v rockové kapele, se kterou se scházel i v pozdějším věku, kdy se ze všech členů postupně stali otcové rodin.

Nové album Jaromíra Nohavici nese název Poruba. Proč? Bo!

„Nikdy jsem nic podobného do té doby nedělal, že bych měl ambice vyrábět nějaká umělecká díla, to ne," usměje se a pokračuje: „Chtěl jsem to jen vyzkoušet. Byl to nápad, který mě nakonec úplně pohltil. Měl jsem nějakou představu, ale tu se mi zpočátku nedařilo zrealizovat. Byla to cesta metodou pokus-omyl," vzpomíná. „Materiál nedržel na podkladu, zkoušel jsem různá lepidla, hledal způsoby, techniky, jak do toho obrazu dostat tu svoji myšlenku, aby nakonec opravdu vyzněla tak, jak jsem chtěl," dodává. A podařilo se to. Samozřejmě prvními kritiky výtvorů se stali rodinní příslušníci, přátelé a známí, kteří ho povzbuzovali k další tvorbě.

POCIT NAPLNĚNÍ

„Tvořit stále nové a nové obrazy je pro mě úžasný pocit naplnění. Úplně ztrácím pojem o čase, je to, jako kdyby čas přestal existovat. Kolikrát mě volají z dílny domů, protože je už půlnoc. A já jsem si toho časového rozdílu ani nevšiml," říká trojnásobný otec, z toho dvou již dospělých dětí, který se nakonec rozhodl s prací v nakladatelství po téměř dvaceti letech skončit a tvůrčí činnosti se věnovat naplno.

„Věřím, že tak to vlastně mělo být. Podle mě by se každý člověk měl aspoň částečně každý den snažit věnovat činnosti, při které ztratí pojem o čase, kterou dělá s nadšením, s radostí, která v něm doslova rozproudí vibrace, nabije ho energií, naplní uspokojením. Právě v takových chvílích se naplno projeví ta moc přítomného okamžiku, o které píše i Eckhart Tolle. Člověk přestává řešit obavy z budoucnosti, nebo naopak křivdy z minulosti, protože žije přítomností. A čím déle v tom naplňujícím okamžiku setrvává, tím víc se cítí být šťastnější. A přenáší to i na okolí, protože ta radost a uspokojení z něj následně vyzařuje a vlastně na sebe nabaluje další příležitosti, jak v tom, co ho opravdu baví, pokračovat," říká Lubomír Kirman. I v jeho případě to totiž tak bylo.

O SYNCHRONICITĚ

Když obrazů v dílně začalo přibývat, objevila se nabídka vystavit je v rychvaldském kulturním domě v rámci projektu Den pro férový život. A nezůstalo jen u toho. Dnes se Lubomír Kirman účastní podobných akcí a festivalů několikrát do roka na různých místech republiky. Nejenže začal vytvářet obrazy pro klienty i na zakázku, ale o své úspěšné zkušenosti s následováním intuice a vnitřního hlasu i přednáší.

„Synchronicita je dar. Je to možnost vidět dříve neviděné, pozorovat, že se ubírám správným směrem, ačkoliv nevidím vzdálený cíl," vysvětluje a jedním dechem dodává: „Já netvrdím, že člověk by měl najednou spálit mosty u všeho, co už ho nebaví a neuspokojuje, zvláště v dnešní době, kdy platit složenky potřebujeme všichni. Měl by si ale umět najít čas na to, co ho baví, naplňuje, inspiruje, co ho nabíjí. Vždy máme možnost volby. Důležité je rozpoznat svůj vnitřní kompas, který je spolehlivým vodítkem, jak žít v souladu se záměrem duše," říká Lubomír Kirman na závěr.

Zmrzlina v Ostravě: kopečková, točená, nebo pravý chorvatský sladoled?