Turecký Istanbul, Řecko, Bulharsko a pak také chor-vatsko-srbské hranice. Tam všude již zavítala asi nejaktivnější dobrovolnice Ilona Machandrová. Například na chorvatsko-srbské hranici pomáhala při zatím posledním výjezdu spolu s dalšími kolegy z církve celé tři dny.

Dělali vše potřebné

„Práce tam byla různá, každopádně vše vycházelo z potřeb těch lidí. Dávali jsme jim jídlo, čaj, vodu, vezli jsme tam i nějaké oblečení a nutná byla také jakási organizace, protože denně jich tam procházelo okolo 6 až 7 tisíc, a bylo potřeba ty lidi rozdělit a udržet v klidu po menších skupinkách, často dlouhé hodiny," popisuje Ilona Machandrová.

Část veřejnosti, která celé toto dění sleduje s nepříliš velkým nadšením, pak často mluví o tom, že hlavní vlnu tvoří především mladí muži produktivního věku a ne zubožené rodiny s dětmi či ženy.

„Nevím, jaký byl ten poměr předtím, ale podle našich zkušeností přímo z místa můžeme říct, že ten poměr se hodně mění. Přibývá dětí, žen i starých lidí, jsou mezi nimi i lidé nemocní či na vozíku. Podle posledních čísel, které jsem měla k dispozici, už mladí muži nepřevažují a je to tak padesát na padesát," říká na to českotěšínská dobrovolnice.

Dalším z dobrovolníků z řad dané církve je také Jakub Smyček. „Povzbudila mne k tomu velká míra solidarity, kterou jsem sledoval například na sociálních sítích. Zážitky z místa? Pokud vše funguje, jak má, jde to relativně v pohodě. Ti lidé na cestě jsou pak vděční opravdu za vše a ocení každé přívětivé gesto či třeba jen úsměv. Napjaté to začíná být, když se třeba hranice uzavře, na místě je několikatisícový dav lidí, kteří musejí čekat dlouhé hodiny a zároveň odolávat zimě a dalším věcem, které s tou situací souvisí," popisuje mladý muž své zážitky.

Silné zážitky

Mezi dobrovolníky ale nepatří jen členové sboru. Za uprchlíky už vyrazil pomáhat i kazatel Marcin Pilch.

„Ty zážitky jsou někdy opravdu silné a nejvíce asi osobní příběhy, které od těch lidí slyšíte. Například syrský mladík v tureckém Istanbulu, který mi vyprávěl, jak skončil v Sýrii ve vězení, odkud ho vykoupili rodiče, kteří ale sami ve vězení zahynuli a mnohé další," vypráví Marcin Pilch.

Připouští však, že ani v jejich sboru nejsou v otázce uprchlické krize všichni zajedno a najdou se i lidé, kteří takové věci odmítají.

Českotěšínská skupinka ale ve své práci pokračuje dál. S pomocí některých dalších církví sbírají potřebné věci, jako třeba deky, pláštěnky, obuv a teplé oblečení a ve svých cestách chtějí pokračovat.

„Chápeme to i jako naši misii a těm lidem předáváme také informace o naší víře a jejím poselství. Prostřednictvím této činnosti bychom pro ně chtěli být svědectvím křesťanské lásky," dodává Ilona Machandrová.