Profesně se zajímáte o vliv člověka na krajinu, v projektu Pestré stezky směřujete zájemce na málo známá místa industriální krajiny Ostravy a okolí. Můžete projekt blíže představit?

Tady jste narazil na mou dobrovolnickou činnost pro vlastivědný spolek. Snažíme se ukázat lidem, že v industriální Ostravě je množství nádherných míst, která vznikla kombinací průmyslové historie a přírody. Značíme stezky a zpřístupnili jsme tři drobné objekty. Důležitý byl okamžik, kdy s námi začalo spolupracovat město nebo vlastník postindustriálních pozemků, společnost Asental Land. V letošním roce je stezkami zpřístupněna hornická pekárna na Hranečníku, einmannbunker u dolu Michal a pozorovatelna civilní obrany v Hošťálkovicích.

Která místa v okolí ještě doporučíte?

Za návštěvu rozhodně stojí i další místní přírodní zajímavosti, jako jsou halda Petr Cingr v Michálkovicích nebo halda Michálka ve Slezské Ostravě, kde do konce letošního roku je k vidění výstava snímků železáren a dolů fotografa Viktora Máchy nazvaná Krajiny práce. Dvacítka fotografií z celého světa lemuje značenou stezku v okolí historického dolu Michálka. Výstavu jsme původně koncipovali na haldu Ema, ale tam je těžké cokoliv prosadit. Správce haldy DIAMO a Obvodní báňský úřad nám projekt zamítli s tím, že na haldu je vstup zakázán. Do budoucna to bude problém. Na Emu chodí čím dál víc lidí a místo formálních zákazů vstupu by to chtělo realizovat pořádný management stezek. Je tady hodně rozbahněných úseků, jezdí sem čtyřkolky a lidé odhazují velké množství odpadků, které jsme chtěli v rámci přípravy výstavy uklidit. Lidé začínají navštěvovat i jiné haldy, které mají v Ostravě velký potenciál pro turistiku, volný čas, vzdělávání i vnímání historie.

Ostravsko a Karvinsko již roky zápolí s transformací území po ukončení těžby uhlí. Jak se to podle vás daří?

Vznikají nám tady projekty, které počítají s možnostmi využití areálů bývalých dolů, volných pozemků. Cesta od plánů, jejich nastartování až k samotné realizaci je ale dost složitá. Posuny k lepšímu vnímám zejména v Ostravě. Na Orlovsku nebo Karvinsku se toho bohužel příliš nepodařilo, neboť situace po skončení těžby je i legislativně velmi komplikovaná a bez intenzivní spolupráce nepovede cesta k úspěchu. Jako u jiného nakládání s krajinou, vše musí být dílem kompromisu. Jedním z projektů, o kterém se hovoří nejvíce, je Pohornická krajina Karvinska (POHO 2030) a koncept jejího navrácení lidem. Jelikož pro tento projekt připravuji externě podklady týkající se přírodních hodnot území a případného turistického zpřístupnění, považuji jeho myšlenku za nosnou a jeho realizaci za příležitost, která by se měla využít. Uvidíme v příštích letech.

Během vycházek po ostravských průmyslových areálech můžete narazit na více či méně skryté připomínky událostí druhé světové války. Jsou jimi například zarůstající vstupy do protileteckých krytů nebo tzv. einmannbunkery. Tyto drobné prefabrikované bunkry sloužící jako pozorovatelny byly umísťovány v areálech podniků a jejich blízkém okolí. V průběhu druhé světové války byl jeden z einmannbunkerů vybudován na haldě u vedlejší brány do areálu dolu Michal.

Hornická pekárna na Hranečníku byla vystavěna na počátku 20. století a je dnes pravděpodobně poslední stavbou tohoto typu v Ostravě, která si zachovala svůj původní ráz. 

Na okraji Hošťálkovic, v okolí Hladového vrchu, nalezneme pozorovatelnu civilní obrany (CO). K masové výstavbě pozorovatelen CO vedla ve druhé polovině 50. let minulého století atmosféra možného propuknutí nového globálního konfliktu. Pozorovatelny se měly stát součástí obrany měst a strategických staveb, ta na Hladovém vrchu svému účelu sloužila od 60. do 80. let.