Muž z Havířova, který ještě před několika lety bydlel v nejstarším obydlí na území města, dnes už jen vzpomíná na tehdejší styl života. Z nového bytu v paneláku by se prý, Karel Kotula, už zpět do stařičké dřevěnky nevracel ani náhodou.  

O tom, že někde v Havířově stojí více než dvěstě let stará dřevěnice, která slouží jako muzeum dobového bydlení, ví i přes snahu Těšínského muzea skutečně jen málokdo. Ještě méně lidí ví, že v sousedství staré dřevěnky bydlí člověk, který v ní vyrůstal.

Osmapadesátiletý Karel Kotula má doma pečlivě uschovány fotografie z doby, kdy s rodiči sedával na zápraží a jen stěží by si v té době mohl pomyslet, že právě jejich domácnost bude vystavována na odiv turistů. Z dřevěnky postavené snad v roce 1781 se spolu s rodiči Robertem a Helenou Kotulovými stěhoval v roce 1972. Naštěstí jen asi padesát metrů do nového moderního paneláku. Z oken bytu v přízemí se tak stále může dívat, jak na jejich někdejším majetku hospodaří zaměstnanci muzea.

"V době, kdy nás stěhovali do vedlejšího domu, se už vědělo, že v dřevěnce bude muzeum. Ostatní domy byly během výstavby města zbourány, ale právě naše dřevěnka měla zůstat zachována. Nějaký nátlak na dobrovolné vystěhování tam byl, ale na kladení odporu nebyla doba. I po vystěhování jsme však mohli celé roky dřevěnku navštěvovat a starat se o naše hospodářství. Vím, že jsme chovali králíky, slepice a měli jsme i psy. Maminka zemřela letos na konci března ve věku třiadevadesáti let," říká Kotula, který je dnes v důchodu, žije sám, ale přesto mu nechybí smysl pro humor.

Je to znatelné i z mnoha historek, které vypráví i když jsou i ty o práci na hospodářství.

"Vzpomínek je hodně. Pamatuji si, že táta jednou sundal z mlýna na obilí větrné kolo a nahradil ho motorem. To byla velká sláva, obilí pro zvířata jsme pak mohli mít kdykoli bez ohledu na vítr. Muzeum pak ale mělo velké problémy sehnat nové kolo, aby uvedlo mlýn do původní podoby," usmívá se muž při vzpomínce, jak si otec usnadnil život a zkomplikoval jej historikům.

"Kolem dřevěnky také chodili lidé k potoku a u nás se stavovali na kus řeči. Hodně fotografií mám třeba z doby, kdy se dřevěnice předávala nebo, když se poprvé v roce 1979 rekonstruovala," vzpomíná Kotula s tím, že dnešní moderní doba je úplně jiná, než jaká dýchá z útrob dřevěnky.

Přesto jako někdejší vlastníci po změně režimu nežádali o vyrovnání ani vrácení dřevěnky a pozemků.

Jeden z nejstarších objektů na území města, který je zpřístupněn široké veřejnosti, tak dnes udržuje Těšínské muzeum. V dřevěnce je od roku 1979 stálá expozice dobového bydlení, expozice tradičního zemědělství a průvodce návštěvníkům například ukáže i vzpomínaný větrný mlýnek, nazývaný viatrak.