Tito lidé pobírají invalidní důchod z dětství a výše je stanovená podle stupně postižení. Také mají nárok na příspěvek na péči, ale ani tyto prostředky ani zdaleka nestačí na plnohodnotný život. „Stát říká, že se o tyto hendikepované lidi postará, ale není to tak. Víme, jak žijí a často žádáme jejich rodinné příslušníky a blízké o pomoc,“ řekla sociální pracovnice zařízení.


V budově Ústavu sociální péče je velká škála možností, jak se mohou lidé s postižením realizovat, rozvíjet a mít pocit sounáležitosti. Vedení se snaží o vytvoření jednak rodinného zázemí, ale tak i pracovního. „Klienti se ráno sejdou v jídelní místnosti, aby si dali společně kávu a posnídali a rozvrhli si svůj pracovní den tak, jako zdraví lidé. Pak se odeberou do různých místností, kde pod odborným vedením vykonávají tvůrčí práce. Například jsou zde vybavené prostory na keramiku, výrobu proutěných košů, dřevařská místnost, tkalcovská, šicí a jiné,“ dodala zástupkyně Alena Petrášová. Ústav také myslí na dobu počítačů a internetu a ani v této oblasti klienti nestrádají.


Nezapomíná se ani na rehabilitační místnost s terapeutem. „Mnozí klienti trpí třeba nadváhou nebo nedostatkem pohybu a proto jsou k dispozici masážní vany na chodidla, které mohou lidé během dne využívat. Možnosti seberealizace jsou velké, ale finance klientů schází,“ doplnila zástupkyně.
Ústav nyní navštěvuje 90 lidí různého stupně zdravotního postižení. Za vykonané práce nejsou finančně odměňováni. Vedení se snaží ty, kteří nemají dostatek peněz na zaplacení služeb, zařadit do tříhodinového pracovního poměru sjednaného s jednou soukromou firmou. „Jsou jen dva způsoby, jak můžeme pomoct. Oslovit rodinné příslušníky o podporu, nebo pokud to dovolí stupeň postižení, zařadit klienty do placeného pracovního poměru,“ řekla Alena Petrášová.