Přesně takové prostředí musí v depozitárních místnostech každý den hlídat Ludmila Březinová. Konzervátorka Muzea Těšínska, která pro další generace zachraňuje, konzervuje a pečuje o historické oděvy a vše další, co souvisí s textilní výrobou a látkami.

Kroje, historické uniformy, látky, prapory, dobová móda, doplňky a další. Tak vypadá konzervační pracoviště muzea zaměřené na textilie. „Sbírkové předměty získáváme například od lidí z okolí, kteří je přinesou po svých příbuzných a muzeu věnují, nebo prodají. Mnohdy jde o velice krásné kousky. A nejsou to jen oděvy. Jde například také o bytový textil, ložní prádlo, boty, slunečníky, deštníky a mnohé další," říká konzervátorka mu­zea.

Laik pak zůstává zaskočen především tím, co všechno se pod pojmem textilní konzervátorka skrývá. Ludmila Březinová musí být znalec historie i badatel, který umí dohledat a získat informace o tom, jak který kus v dobách svého užívání skutečně vypadal. Některé se totiž do muzea dostávají už v poměrně zchátralém stavu a je třeba jim vrátit původní lesk.

Konzervátorka musí být ale zároveň i velmi zručnou krejčovou, znalkyní módy a velmi kreativním člověkem. Když není zbytí a daný historický kousek zkrátka není k dispozici, musí Ludmila Březinová pro účely některých výstav sama navrhnout, nastříhat a ušít jeho naprosto přesnou repliku. Opravy samotných historických kusů pak například provádí jen a pouze ručně. „V těch dobách bylo strojové šití omezené a my naše exponáty chceme mít zachované v co nejpůvodnějším provedení do každého detailu," vysvětluje Ludmila Březinová a pak vzpomíná, jak například konzervovala a opravovala velký kus historického plátna. Techničtí pracovníci muzea nejprve podle jejího návrhu vyrobili konstrukci, na které se plátno natáhlo ve vodorovné poloze. Když pak byly hotové krajní části, přišel další problém. Jak se dostat doprostřed? „Nakonec mě napadlo, jak celou konstrukci zavěsit od stropu dolů. Pak jsem šila tak, že jsem jehlu zapíchla do jedné strany plátna, pak ho celé obešla, udělala steh zpět a tak pořád dokola," vzpomíná s úsměvem.

Nutno také podotknout, že čistě ruční práce je i samotné konzervování předmětů. Navíc, celé se to musí obejít bez kapky chemikálií. „I ta nejjemnější chemikálie by totiž nenávratně narušila strukturu vlákna a naší snahou je zachování textilie v tom nejpůvodnějším stavu," vysvětluje Ludmila Březinová.

Samotná konzervace tak probíhá buď mokrou cestou, tedy velmi jemným ručním praním. Nebo cestou suchou. To přichází na řadu vysavač, který látky, jež z nejrůznějších důvodů nesmí přijít do styku s vodou, zbavuje prachu a špíny. „Nevěřili byste, kolik prachu a nečistot se najde ve švových záložkách, záhybech a dalších těchto částech. Prach a špína je přitom zároveň tím nejlepším podhoubím pro moly a další cizopasníky," dodává dáma, díky jejíž práci se ve všech výstavních síních Muzea Těšínska můžeme alespoň pohledem vracet do dob dávné módy a také hrdé a výtvarně krásné folklorní historie našeho regionu, Těšínského Slezska.