Letní stanový tábor provozuje havířovské Středisko volného času Asterix. Dříve toto zařízení patřilo kraji, který jej bezúplatně převedl na město Havířov. K rekreaci dětí bylo zařízení využíváno i dříve, když ho provozoval předchůdce Asterixu Dům dětí a mládeže.

„Je to tady skutečně pěkné a myslím, že pro děti i dostačující. Možná, že by to nějaké investice chtělo, to nepopírám, ale děti tábor chápou zcela jinak a jsou zde velmi spokojené,“ řekl při návštěvě tábora vedoucí Petr Sikora.

Závěrečný červencový turnus se nesl ve znamení indiánského léta. „Vždy ten tábor nějak tématicky zaměřujeme. Loni to byla třeba cesta do pravěku. Děti to baví, protože se stím běžně nesetkávají a rozvíjí tak vlastní fantazii. Zcela zapomenou na to, že existuje nějaká televize a počítač. A to je hlavním smyslem. Jsou vpřírodě a učí se vní žít, rozdělávat oheň, poznávat rostliny, živočichy,“ poznamenal Sikora.

Děti se svedoucími podívaly na Helfštýn, do Frýdlantu na místní letiště, kde probíhaly závody parašutistů, zavítaly do zooparku vLešné. „Výlety jsou pro děti velmi důležité, protože si odvážejí zážitky a mnohé se třeba na taková místa ani nedostanou. A pak samozřejmě řada soutěží a her. A děti umí být vděčné, když se jim věnujete. Šikana tady nemá žádné místo, nemají na to čas, protože jsou neustále do něčeho zapojeni a pod stálou kontrolou. Navíc se natolik skamarádí, že je to ani nenapadne, někoho ponižovat,“ líčila své postřehy jedna zučitelek.

Spokojenost dětí spobytem na táboře dokládá i chuť kjídlu. Strava je pětkrát denně. „Zbytky prostě neexistují. Děti mají vcelodenní činnosti neustále chuť kjídlu, přestože doma tolikrát nejedí. Víme, co jim chutná. To, co vpředešlých letech nechtěly, prostě nevaříme. Na začátku tábora ještě využívají nějaké zásoby zdomova, ale na závěr turnusu by nás nejraději snědly, a to ne proto, že by měly nedostatek jídla. Jednoduše se dostaly do jiného režimu a mají neustálou chuť k jídlu,“ líčil súsměvem postřehy ztábora Sikora.

Úspěšnost pobytu hodnotí i zpohledu, že se děti uměly odpoutat od péče rodičů. „Za celý pobyt jsme tady neměly žádnou návštěvu. Je pravda, že mnohé děti mají mobily, ale udivil nás i fakt, že denně jsme odvážely kolem stovky dopisů. Děti píšou babičkám, rodičům, kamarádům. Není tedy pravda, že děti už neví, co to je psát dopis a používají jen moderní techniku,“ dodal Sikora.