Třeba záchranáři denně vyjíždějí k desítkám lidí, postiženým kolapsy. Jsou to hlavně senioři nebo lidé už zdravotně oslabení. V této souvislosti apelují na dodržování zásad, která jsou pro období veder hodně důležitá.

„Je nutné přizpůsobit se panujícímu počasí. V první řadě jde o dostatečný pitný režim, ochranu před sluncem a pokud možno i úpravu denních aktivit,“ vzkazuje mluvčí moravskoslezských záchranářů Lukáš Humpl. Především kardiaci by měli ubrat na tempu a naopak přidat na pití tak, aby bylo vydatné, ale současně rovnoměrné. Lidem, trpícím vysokým tlakem, neprospívají minerálky, vhodnější jsou pramenité vody nebo zředěný džus. Pokud ke kolapsu dojde a postižený je v bezvědomí, měl by chvíli zůstat ležet v klidu a bez podložení hlavy, jinak by mohlo dojít i k ucpání jeho horních cest dýchacích.

Ilustrační foto.
Kolapsy, infarkty, záchvaty. Záchranáři v kraji jsou v jednom kole

Vedra bývají obtížněji snesitelná ve městě a nejvíc jsou zasažené jižní strany i poslední patra domů. Lidé se jim mohou bránit tím, že přes den vůbec neotevírají okna, nechávají na nich zatažené závěsy a větrají až v poměrně chladnějším nočním vzduchu. Pít by měli hodně a současně rovnoměrně, silně se potící by si měli jídlo pokaždé dobře osolit, protože pot vylučuje z těla sůl.

Pro organismus bývá vedro velkou zátěží, ale ještě horší je náhlý teplotní zvrat z veder do chladna a naopak. Náhlý přechod může totiž být i žádostí o infarkt nebo o mrtvici. Vlastníci klimatizace by ji proto neměli mít v místnostech nebo autech nastavenu na hodně nízkou hodnotu. Pozornost je dobré věnovat i stravě. V tropických vedrech jsou nejvhodnější ovocné nebo zeleninové saláty i lehké pokrmy, nevhodné jsou tučné smetanové omáčky s oblíbenými pečínkami a knedlíky. Když už maso, tak lehké bílé a dobře ugrilované.

Koupaliště Bolatice.
Koupaliště na Opavsku lákají k rekreaci, většinou si ale návštěvníci připlatí

Kolapsy z veder nejsou jediným problémem horkých dnů. Rizikové bývá i koupání. Někteří borci rádi plavou opilí, jiní přeceňují své síly, skáčou do neznámé vody a někdy tonou i vlivem zdravotních indispozicí. Zachránci jim po dopravení na břeh zpravidla odstraňují vodu z plic, ta se však vstřebává do krevního řečiště a nebrání dýchání. Pacienti často přežívají právě díky iniciativě náhodných zachránců. „Před zahájením umělého dýchání by jim měli jen polohovat hlavu tak, aby volná voda mohla z úst sama vytékat. Tonoucí člověk však patří pokaždé do nemocnice, to i tehdy, když byl po celou dobu resuscitace při vědomí,“ upozorňuje Lukáš Humpl.