Ve své pedagogické a vědecké činnosti se věnuje zejména problémům z oblasti etiky, estetiky a dějin filozofie. Zároveň je činný v teologické komisi Slezské církve evangelické, a. v., která je poradním orgánem biskupa.

Prozradíte, co vás vedlo stát se duchovním?

Byla to především touha dát svému životu řád a hlubší význam. Avšak stát se duchovním není dílem jednorázové události. Měl by to být neustálý celoživotní proces, který nemůže být ukončen z vlastní lidské vůle. Pokud si kněz řekne: tak a už jsem hotovým knězem, tak to je ten moment, když si ve své marné domýšlivosti řekl, že už nikam růst nemusí. A to není pravda. Stát se duchovním je povoláním, kdy Bůh člověka povolávák tomu, aby duchovně sloužil druhým lidem. Určitě to nesmí skončit vystudováním kněžského semináře anebo vysvěcením.

Jaké předměty vyučujete na Ostravské univerzitě? Čím vás práce pedagoga zaujala?

Učím dějiny filozofie a etiku. To, co mě opravdu na této práci baví, je pozorovat, jak zde studenti postupně zrají a stávajíse z nich hluboce přemýšlející lidé. A mě velice těší, že se můžu na jejich rozvoji podílet. Na seminářích a přednáškách se setkávám s lidmi, kteří si kladou závažné existenční a existenciální otázky. Odpověď na ty první souvisí s výběrem povolání, obživou a zabezpečením života. Existencionální otázky souvisí se smyslem života. Filozofie a etika mají velice významný vliv na to, jak člověk na tyto otázky odpoví a jak se svým životem naloží. A já jsem rád, že u tohoto dění mohu být.

Hodně přednášíte i mimo Ostravskou univerzitu. Jezdíte i do zahraničí?

Měl jsem obrovskou příležitost přednášet na univerzitách v zahraničí zejména evropských. Letos v březnu jsem byl v Řecku. Na univerzitě Panapistemio Aristotelés – Aristotelově Univerzitě v Soluni – jsem přednášel na pedagogické a bohoslovecké fakultě axiologii čili nauku o hodnotách. To, čeho si na všech těchto pobytech vážím ze všeho nejvíce, je setkání s lidmi. Zažít tu úžasnou atmosféru každé univerzity je neopakovatelné. Vysoké školy tvoří pedagogové a studenti a diskutovat či řešit s nimi nějaký problém je vždy jedinečným, neopakovatelným zážitkem.

Jaký je váš názor na propojení církve s politickou stranou? Neměla by být církev apolitická?

Odpovím slovy patristického teologa Tertulliana: Co mají společného Atény s Jeruzalémem? Co má společného politická strana, která usiluje o moc, aby uplatňovala svůj vliv ve společnosti, s církví jakožto společenstvím lidu Božího? Ježíšova slova z evangelia: „Co je císařovo císařia co Božího Bohu“ jen potvrzují, že církev musí být apolitická. Nemá co v politice pohledávat. Je tu od toho, aby hlásala evangelium, modlila se a pomáhala potřebným. Nikoli od toho, aby žehnala zbraním či posvěcovala politická rozhodnutí mocných tohoto světa.

Nezdá se vám, že partnerský vztah mezi mužem a ženou má v současnosti prioritu před manželstvím? Proč tomu tak je?

Tato otázka je natolik složitá a komplexní, že by stála za samostatný rozhovor. Přesto řeknu, pouze jednu, dle mého názoru podstatnou věc. Pro mě manželství a otcovství je stejně důležité jako mé povolání duchovního nebo pedagoga. Velice si užívám každé chvíle, prožité se svojí manželkou a dcerami. Velmi si manželství cením a vnímám je jako obrovský dar.

Jste pracovně hodně vytížen? Jak to všechno zvládáte ve vztahu k rodině?

Mám velmi hodnou a trpělivou manželku i dcery. Dávají mi mimořádně velký prostor pro moji službu a práci. Za to jim chci poděkovat. Každou volnou chvíli se pak snažím věnovat znovu jim. Určitě by si ale zasloužily více mé pozornosti.