Má první otázka nemůže být jiná než: Jak to všechno začalo? Kdy vás napadlo začít cestovat? Co bylo hlavním podnětem?

Na svou první cestu – do Velké Británie – jsem vyrazil před deseti lety, ještě jako student střední školy. Bylo mi čerstvě 
18 let a uvědomoval jsem si, že 
je nutné naučit se anglicky. Za 
osm dní jsem si našel práci jako umývač nádobí a dal si za cíl se zlepšit v angličtině, protože jsem neuměl téměř ani slovo.

Vydat se na tuto cestu ještě na střední bylo tím nejlepším rozhodnutím v mém životě, protože jsem se naučil samostatnosti, základům jazyka a dodal si odvahy do dalších cest.

Studoval jste například na vysoké škole v Dánsku. Je podle vás lepší studovat vysokou školu v zahraničí nebo v České republice? V čem vidíte hlavní rozdíl?

Je to hodně individuální otázka, protože vždy záleží na daném oboru, který chcete studovat. Pokud to je třeba české právo, tak určitě nepůjdete do zahraničí, ale zůstanete v Česku.

Ovšem faktem je, že studium v Dánsku, Nizozemí nebo Velké Británii je daleko více prakticky zaměřené než většina oborů u nás 
a v rámci studia máte povinné pracovní stáže ve firmách, pracujete na reálných projektech 
a nebiflujete se nic nazpaměť, jako tomu je téměř všude v tuzemsku.

Firmy úzce spolupracují s univerzitami a výuka probíhá velmi interaktivně. Navíc výuka probíhá v angličtině 
a člověk má potom na trhu práce něco navíc.

Jak dlouho jste si v zahraničí zvykal, a bylo těžké najít si tam práci?

Každý začátek v zahraničí je těžký, protože člověk musí vystoupit ze své komfortní zóny 
a najednou je zodpovědný jen sám za sebe. Nemá kolem sebe rodinu, dlouholeté přátelé a vše je pro něj nové.

Důležité je si ale uvědomit, že toto odloučení člověka posílí, naučí ho samostatnosti, rozšíří mu obzory a připraví ho do života. Podle mě by měl každý mladý člověk na nějakou dobu vyrazit do světa získat zkušenosti a zase se vrátit zpět domů.

Pracoval jste v Kanadě, Británii, USA, Finsku, Švédsku. Kde to podle vás bylo nejlepší?

Každá země má své kouzlo, takže nerad říkám, co bylo nejlepší, protože každá práce a zkušenost mě v životě posunuly dále. Vyzkoušel jsem si různé práce jako umývač nádobí, uklízeč, kuchař, barman, ochranka v nočním klubu, skladník, plavčík, animátor, kondiční trenér, manažer resortových bazénů nebo ředitel marketingu a volnočasových aktivit na jazykové škole.

Moc rád na vše vzpomínám, protože mi to ukazuje cestu, kterou jsem musel ujít, a člověk si všeho více váží.

Procestoval jste na 30 zemí světa. Kam se chystáte nyní?

Když pominu Evropu, kterou mám projetou téměř celou, jsem se dostal také do Indonésie, Kanady, USA a mnoha dalších zemí. Nemyslím si, že to je v dnešní době nějaké závratné číslo, protože cestování nikdy nebylo tak dostupné jako dnes.

Teď se třeba chystám jet kopat studny do Kambodže, a když už tam budu, mám v plánu procestovat Laos, Vietnam a další okolní státy.

Lukáš Kerhart

Kde se vám nejvíce líbilo? A je nějaké místo, kam byste se rád znovu vrátil?

Mojí srdcovkou je jednoznačně Kanada, protože miluji divokou přírodu. V Kanadě jsem zažil pozorování medvědů, vlků, velryb a putování touto drsnou, ale krásnou divočinou.

V současné době žijete v České republice, nebo v zahraničí?

Momentálně pobývám v Česku, protože po návratu z Kanady jsem si dal za cíl, že do pěti let „rozcestuji" všechny mladé Čechy. Takže během školního roku navštěvuji gymnázia, střední školy a univerzity po celé zemi a motivuji mladé lidi 
k tomu, aby se nebáli a na nějakou dobu vycestovali do zahraničí.

Ročně navštívím přes 100 škol a setkám se asi s 10 tisíci studenty.

Máte nějaký zážitek, zkušenost, něco, co vás opravdu překvapilo, 
na co často vzpomínáte?

Rád vzpomínám na všechno, 
i na to špatné, co jsem prožil. Jsem toho názoru, že každá životní zkušenost – i ta špatná – je nakonec dobrou zkušeností, pokud se z ní člověk poučí.

Nyní k vaší současné práci. Organizujete přednášky, workshopy, píšete články do studentských časopisů. Je to z vaší strany snaha ukázat studentům, že to jde i jinak, že stojí za to zkusit to a cestovat?

Určitě, je to tak, jak říkáte. Sám vím, co mi cestování dalo, a přál bych si, aby tuto zkušenost mělo co nejvíce mladých lidí. Nejlépe úplně každý. V dnešní době máme neskutečně možnosti, které dřívější generace neměla.

Kdy jste se rozhodl, že budete předávat své zkušenosti ostatním?

Po návratu z Kanady jsem si řekl, že chci dělat to, co mě baví. 
A to je cestování a vzdělávání, tak jsem si řekl, že to spojím,
a začal jsem přednášet. Navíc mě velmi často kontaktovali kamarádi, abych jim třeba poradil zvolit správnou agenturu, destinaci nebo koupit výhodně letenku.

Momentálně organizuji workshopy na různá témata po celé České republice a práce mě neskutečně baví.

V březnu vyšla vaše první kniha Cestování – nejlepší životní investice. Co se v ní dočteme?

Když jsem začal přednášet a navštěvovat studenty z celé republiky, tak jsem během diskusí zjistil, že většina mladých lidí vůbec neví, co chce v životě dělat, a často se trápí. Podle mého názoru, když si člověk není stoprocentně jistý budoucí kariérou, měl by si dát na rok pauzu, vycestovat do zahraničí a utříbit si myšlenky.

V západních zemích to je zcela běžné, zatímco v Česku stále přetrvává jakýsi úzus, že člověk musí hned po střední na vysokou nebo začít budovat kariéru. Takže jsem se rozhodl napsat přesně takovou knihu, jakou bych si přál držet ve svých rukou, když mi bylo mezi 18 a 25 lety a v hlavě jsem měl řadu otázek.

Víte o někom, koho už jste například inspiroval a vydal se ve vašich stopách?

Denně dostávám desítky e-mailů a zpráv na Facebooku. Musím říct, že mě tyto zprávy neskutečně dobijí a mám z toho velkou radost, protože mám motivaci nepolevit.

Není krásnější pocit, než když dostanete zprávu ve stylu: „Ahoj Lukáši, chtěla bych ti moc poděkovat, prototože po přečtení tvé knihy a přednášce jsem se rozhodla odjet do Kanady 
a zlepšit si angličtinu."

Markéta Šulejová