Malopolsko zaujme historií i přírodou

Původně se dělila na Krakovsko a Sandoměřsko, ze kterého se později vyčlenilo ještě Lublinské vojvodství (to se značně lišilo od toho současného). Po prvním dělení Polska (1772) byla v rakouském záboru jižní část původního Malopolska začleněna do nově vytvořené korunní země Haliče. 

Krajina tohoto kraje je mírně zvlněná zelenými údolími, se spoustou vesniček a měst a městeček. První historické zprávy o obyvatelích tohoto území se váží ke knížectví Vislanů, které se zformovalo v 9. století. Za vlády knížete Svatopluka bylo podmaněno Velkou Moravou, v polovině 10. století bylo začleněno do českého státu.

Tato část Polska se společně s Velkopolskem stala posléze kolébkou polského státu. Metropolí Malopolského vojvodství i celého Malopolska je město Krakov (cca 750 tisíc obyvatel) ležící na řece Visle, které se kolem roku 1038 stalo hlavním sídlem státu. Polští králové na ochranu této provincie postavili řadu hradů.

Malopolsko je také rodnou zemí polského papeže Jana Pavla II. Jeho rodné Wadowice navštěvují zástupy poutníků, kteří touží ochutnat jeho oblíbené krémové (dnes již papežské) krémové zákusky.

V regionu můžete navštívit kláštery (Tyniec), poutní chrámy (Kalwaria Zebrzydowska), hrady (Pieskowa Skała a Nowy Wiśnicz) a gotické dřevěné kostelíky (Binarowa, Sękowa, Lipnica Murowana, Dębno Podhalańskie). Bývalé solné doly ve Věličce (Wieliczka) a Bochni byly adaptovány na podzemní muzea, galerie solných uměleckých děl a … sanatoria.

Milovníci přírody jistě ocení výlet do polské části Tater, mírných Beskyd či Pienin rozřízlých soutěskou Dunajce. Atrakcí jsou také jeskyně a skály Otcovského národního parku (Ojcowski Park Narodowy).

Pevnost Kraków

Díky své strategické poloze bylo město Kraków již od středověku opevňeno a postupně kolem jeho centra vniklo několik linií fortifikací. Nejinak tomu bylo i v dobách rakousko-uherské monarchie. Krakov se tehdy nacházel na severozápadním okraji mocnářství, v blízkosti hranic Pruska a Ruska, a proto byl v druhé polovině 19. století proměněn v největší pevnost ve střední a východní Evropě, která měla paralyzovat především pohyby ruských armád ve směru na Vídeň.

Opevnění z poloviny 19. století se nacházela někdy i 600 až 800 metrů od Rynku. Z tohoto období pochází například pevnost Fort Kleparz, kde se dnes nachází vinné sklepy a hudební klub. Později, v souvislosti s rychlým vývojem dělostřelectva, byly opevňovány lokality dále od centra města. Důležitost pevnosti a správny strategický úsudek velení c.k. armády potvrdily boje v roce 1914, kdy byla u Krakova zastavena ruská ofenzíva.

Po druhé světové válce mnoho objektů spustlo nebo bylo zničeno. Dnes však můžete v Krakově vidět hned několik expozicí souvísejících s pevností Krakov. Nejvýznamnější z nich se nacházejí ve fortech Kościuszko a Swoszowice. Zbytek objektů je prázdný nebo slouží jako stáje, střelnice, sklady, klub nebo třeba hotel. Vznikla i turistická trasa po stopách pevnosti Krakov.

Klášter v části Tyniec

Benediktinské opatství v městské části Tyniec se nachází na západní hranici Krakova. Impozantní stavba na bílém vápencovém skalisku na břehu řeky Visly je vidět už z dálky. Tyniec je nejstarším fungujícím klášterem v Polsku. Opatství postavené v románském slohu zde vzniklo už v 11. století. Během stovek let bylo několikrát zničeno a zase opraveno. V 15. století bylo přestavěno v gotickém slohu, později došlo k přestavbám v duchu baroka a rokoka. V roce 1816 mniši klášter opustili a vrátili se sem až v roce 1939.

Obnova kláštera trvala až do roku 1947.

Dnes budovu kláštera stále obývají mniši, ale většina památek je volně přístupná. Klášter je přístupný po celý rok. Pokud nespěcháte, je možné ke klášteru připlout vodní tramvají z centra Krakova. Vyhlídková plavba po Visle trvá asi 90 minut.

Ojcowský národní park

Nejmenší polský národní park najdete jen 15 kilometrů na severozápad od Krakova. Rozkládá se v údolí říčky Prądnik a na přilehlém území cca 2000 hektarů. Park je vyhlášený především několika stovkami jeskyní, můžete zde vidět i nejrůznější vápencové útvary, třeba Herkulovu Palici (Maczuga Herkulesa). V parku žije početná populace netopýrů a tak se tento živočich stal symbolem parku. Z jeskyně Ciemna pochází kamenné nástroje neandertálského člověka staré 125 tisíc let. Před jeskyní dnes můžete vidět i repliku neandertálského tábora.

Název parku a obce, která se nachází v jeho centru, se odvozuje od původního názvu hradu, který zde postavil ve 14. století polský král Kazimír III. Veliký a na počest svého otce Vladislava I. Lokýtka jej prý nazýval "Ociec"- „Otec". Po králi Lokýtkovi je pojmenována také největší zdejší jeskyně (320 m délky). Traduje se, že se v ní na přelomu 13. a 14. století budoucí polský panovník schovával před českým králem Václavem II, který také usiloval o polskou korunu a nakonec ji v roce 1300 získal.

Stranu připravil Tomáš Januszek s využitím informací z rezervačního portálu Agoda.com