Doby, kdy to bývalo příjemné místo bydlení, jsou ty tam. V posledních desetiletích odtud prchá, kdo může. Zejména Fučíkova ulice platí za prostor, kterému je lepší se vyhnout. Ne že by tu bylo nebezpečno, spíše tu není příjemně. A důvod? Žijí tu nepřizpůsobiví.

Ve vnitrobloku to vypadá pohodově. Asfaltový plácek pro míčové hry, který už ale něco pamatuje, trávník, jedna dvě staré lavičky. Ale také podivně špinavá okna, často bez záclon, polorozpadlé domovní dveře, před domem hodně nemoderní dětský kočárek, který je ale evidentně stále používaný.

Zničehonic vyběhnou ze vchodu dva asi desetiletí kluci. „Chyť mě, more,“ křikne ten menší na kamaráda, skočí na koloběžku a pádí pryč. Druhý se jej snaží dostihnout na skateboardu. Za chvíli jde kolem asi dvanáctiletá dívka a za sebou vleče velký igelitový pytel s odpadky. Namířeno má, předpokládám, ke kontejneru.

Obcházím dům s fotoaparátem a sem tam se za oknem mihne zvědavá tvář. Je čtvrtek odpoledne, počasí nic moc, kolem domu klid.

Strážníci: Je to problémové místo

V domě, který si prohlížím ze všech stran, může být okolo stovky bytů. A v nich lidé odevšad. „Byty tam skoupili spekulanti i realitky a ubytovávají tam ty, kteří na svých bývalých adresách nasekali dluhy, nebo je tam nechtějí z jiných důvodů,“ říká mi Petr Bičej, ředitel Městské policie Karviná.

Potvrzuje, že toto je místo je aktuálně jedno z nejproblematičtějších ne jen v části Nové Město, jejíž jednu lokalitu obývají Romové a jiní nepřizpůsobiví už desetiletí, ale v celé Karviné. „Prakticky denně tady řešíme sousedské spory, přestupky proti občanskému soužití nebo rušení nočního klidu,“ říká šéf karvinských strážníků.

Ihned ale dodává, že se snaží situaci řešit i s těmi, kdo tady bydlí. „Žije tady ještě několik starousedlíků, ale většina rodin se neustále točí. Funguje tam společenství vlastníků jednotek, s nimiž jsme v kontaktu a spolupráci máme dobře rozjetou,“ připomíná Bičej.

„Chci odtud pryč“

Činžovních domů ve Fučíkově ulici bývalo více. Někdejší nájemníci je ale zdevastovali a vybydleli, a proto je město nechalo před několika lety zbourat. Ty, které městu stále patří, jsou ale v dobrém stavu, v jednom z nich mají dokonce nové balkony.

„Tady nechcete bydlet,“ říká mi asi čtyřicetiletá paní Veronika, kterou potkávám na ulici. „Je to tu hrůza. Já se do Karviné vrátila kvůli rodině z Krkonoš, ufff… Bydlím tamhle v tom domě na Zakladatelské, ovšem bydlení nic moc. Šílený nájem, na naše potřeby a požadavky majitel domu nereaguje. V zimě zamrzají vchodové dveře, z bytu nad námi je cítit marihuana. A v létě sedíte na balkoně, pijete kávu a cítíte smrad z výkalů. Jo, potřebu tam vykonávají bezdomovci. Když jsme žádali mříže na okna a volně přístupné prostory, nikdo nám na stížnosti ani neodpověděl,“ stěžuje si mladá žena. A netají se tím, že jakmile to půjde, vezme si hypotéku a chce si postavit vlastní dům.

„Ano, mám někdy strach“

Podobné zkušenosti má Petr Uličný, který pochází od Luhačovic a v Karviné bydlí s přítelkyní čtyři roky. Bydlení mu vyhovuje, trochu nesvůj je ale ze sousedů. Dům, v němž bydlí rodiny s mnoha dětmi, má na dohled.

„Když to v létě sleduju, vypozoroval jsem, že tito hluční lidé jsou také roztahovační. Zabírají si prostor, který chtějí a nikoho netolerují. Měl bych strach poslat tam svého syna si hrát. Já sám si někdy říkám, co bych dělal, kdyby mě obestoupili tři čtyři výrostci tmavší pleti a chtěli se mi podívat do kapes. Oni to dobře vědí, že jsou ve věku, kdy nejsou trestně odpovědní a zneužívají toho. Z toho mám strach, toto mi tady vadí,“ říká asi pětačtyřicetiletý muž.