Kdybyste nebyl lékařem, čím byste asi byl?
(smích) Na to už se mě kdysi někdo ptal… Ono je asi těžké si po tolika letech představit, že děláte něco jiného než děláte. Ale pokud chcete odpověď, tak bych rád dělal něco rukama. I teď sice pracuji rukama, ale nedokážu si představit, že bych někde seděl v kanceláři jako úředník. Mám rád práci pestrou a líbilo by se mi pracovat třeba se dřevem, anebo být uměleckým kovářem. Prostě rád něco tvořím.

Vaše cesta k medicíně byla přímá, nebo naopak?
Medicína nebyla od mládí můj vysněný obor. V mé rodině nikdo lékařem není, všichni jsou učitelé, a já ještě v osmnácti letech nevěděl, co budu v životě dělat. A je fakt, že nemám rád věci, které jsou jasně nalinkované, takže mě k medicíně dovedla třídní učitelka, která mi doporučovala vojenskou školu. Medicínu jsem ale nakonec vystudoval v Olomouci a po skončení studia jsem nastoupil do Fakultní nemocnice v Ostravě. Už během vysoké školy jsem se věnoval homeopatii, chtěl jsem se zabývat ne úplně klasickou medicínou. Byl jsem založen alternativně až filozoficky. Dokonce jsem dal dvakrát výpověď, až zakročil můj primář a řekl, že takto ne. Navíc jsem měl tehdy už rodinu, musel ji zabezpečit a tak jsem zůstal u klasické medicíny.

Primář Centra nemocí páteře KHN David Buzek je jediným lékařem na Moravě, který má atestaci ze spondylochirurgie.Zdroj: Andrea Vargová

A proč ortopedie?
Po nástupu do Fakultní nemocnice v Ostravě jsem měl na výběr a ortopedie mi připadala zajímavá. Mimo jiné také proto, že jsem v mládí prodělal tři ortopedické operace. Na ortopedii se mi líbilo, že to není klasická léčba, kdy se nemoc pouze potlačuje a oddaluje pomocí léků. Mechanické napravování pacienta mi připadalo zajímavé.

A spondylochirurgii jste si vybral proč?
Sám nevím. Asi bych to nazval přirozeným vývojem. Šel jsme po cestě, kterou jsem měl „seshora“ danou. Ve Fakultní nemocnici v Ostravě v 90. letech fungovala zavedená skoliotická poradna, takže jsem se „našel“ v dětské ortopedii a zabýval deformitami páteře u dětí.

Zkusme laikovi přiblížit, co je spondylochirurgie? Kdo je váš pacient?
Spondylochirurgie je chirurgické ošetření páteře. Zabýváme se jak konzervativní léčbou problému onemocnění páteře, tak operačním řešením. K nám chodí pacienti s chronickými, ale i akutními bolestmi zad. Spondylochirurgie je tedy něco mezi ortopedií a neurochirurgií.

Jste více ortoped, nebo neurochirurg?
Jednoznačně ortoped.

Spondylochirurgie je poměrně mladý obor…
V Česku se na určitých klinikách vyvíjí od šedesátých sedmdesátých let. V roce 1998 vznikla Česká spondylochirurgická společnost, která dlouhodobě usiluje o to, aby se operace páteře prováděly na vybraných akreditovaných pracovištích. Velký boom spondylochirurgie nastal, řekněme okolo roku 2000.

Jste jedním z pouhých osmi lékařů v Česku, kteří tu atestaci v tomto oboru. Proč je jich tak málo?
To je jednoduché, v listopadu byl první termín atestace. Je to sice nadstavbový obor, ale je to ale atestace jako každá jiná - musíme mít za sebou nějaké stáže, předepsaný počet operací, plus publikování v zahraničních časopisech. A samozřejmě skládáte ústní zkoušku.

Co lékař touto atestací získá?
Především tím získá pracoviště, kde působí. Samozřejmě je dobré, když každé spondylochirurgické pracoviště má erudovaného a atestovaného lékaře, který je garantem v tomto oboru. A taky je to dobrý signál pro pojišťovny, které s těmito nemocnicemi uzavírají smlouvu ochotněji.

Primář Centra nemocí páteře KHN David Buzek je jediným lékařem na Moravě, který má atestaci ze spondylochirurgie.Zdroj: Andrea Vargová

Co vás na  imponuje?
Že je to špičkový, navíc velice omezený obor, ve kterém musíte mít hodně praxe na sále, hodně zkušeností, vyžaduje každodenní preciznost vaší práce. Je to jakési vyšperkování ortopedie. Každopádně musíte být do tohoto oboru zamilovaný, což já jsem.

A co vás na této práci baví nejvíc?
Asi rychlý vývoj a neustálá progrese oboru. Zatímco u čisté ortopedie, fungují kromě výjimek léta zavedené standardní postupy, kdežto u páteřní ortopedie jsem měl možnost být u jejího rozvoje po roku 2000 a pak dalších 10 let a tak mohu sledovat, jak se pořád vyvíjí. Dnes už neoperujeme jako před deseti lety, invazivita zákroků je menší a menší. Zkracuje se i čas operace, který zákroky vyžadují. Co mě ale skutečně fascinuje a baví, je to „železo“, jak tomu říkáme. Konstrukce, kterými se deformity páteře snažíme napravovat.

Ano, toto jsem se dočetl v jednom starším rozhovoru, který s Vámi vyšel. Tam jsem prozradil, že sbíráte šrouby, které operativně zavádíte pacientům do páteře. A pak je prý skládáte do „obrazů“ jako umělecká díla. Jak se zrodil tento váš nevšední koníček?
Když to řeknu natvrdo, je to všechno tím, že jsem opravdový „blázen“ do toho oboru. Takže kdykoliv, když jsme něco reoperovali, nebo jsme z těla vytahovali, tak si ty šrouby dodnes schovávám. Ony jsou to vlastně dnes už historické kousky, i tady na oddělení ty šrouby můžete vidět.

Vaše pracoviště je vyhlášené po celé republice, dokonce jste nedávno operoval pacienta až ze západu Čech. Máte i pacienty z ciziny?
Občas jezdí dětští pacienti (skoliotici) z lázní Darkov, většinou jsou z Ruska. Několikrát už jejich rodiče chtěli, abychom je operovali, ale vždy to skončilo na financích. Máme i pacienty z Polska, děláme nějaké artroskopie a standardní vyšetření a konzultace.

Neláká vás práce v cizině? Neměl jste někdy chuť ukázat ve světě, že jste opravdu dobrý v žádaném oboru?
Okolnosti mého soukromého života mi to neumožnily. Byl jsem sice na stáži ve Spojených státech u dr. Lenkeho, operoval jsem jsem třeba ve Vídni, ale mám-li být upřímný, nic mě do zahraničí nežene. Proč? Protože vím, jak se tam operuje, a že my v tomto oboru nijak nezaostáváme. Možná mají lepší vybavení nebo více pacientů, ale když pominu úrazy, zodpovědně mohu říci, že děláme stejnou medicínu jako kdekoliv jinde ve světě.

Opravdu jste netoužil vyzkoušet si život v cizině?
Ne. Možná, když jsem byl mladší, tak mě to lákalo, ale teď už ne. A navíc já nejsem typ, který by se hnal za tituly či pestřejším pracovním životopisem. Na stáž, dejme tomu, ale jinak ne.

Jako rodilý Ostravan jste prý vyměnil město za venkov…
Je to tak. Bydlíme se ženou na samotě pod Beskydami. Máme dva velké psy, chodíme po horách a také včelařím.

A co vaše záliba ve starých knihách?
Ta trvá, ale už není tak aktuální. Už si v knihách moc nečtu, ale prostě se mi líbí a jsem rád, že je mám. Staré knihy krásně voní.

Prý také rád vaříte?
Máte dobré informace (smích). Vaření je můj koníček na zimní měsíce. Mám rád thajskou kuchyni a vyrábím si i chilli pastu. A taky miluju krevety.

VIZITKA

MUDr. David Buzek je momentálně jedním z osmi v republice a jediným lékařem na Moravě, který složil spondylochirurgickou atestaci. Specializuje se na deformity a degenerativní onemocnění páteře a minivazivní operace. V Karvinské hornické nemocnici začínal v roce 2002, kdy oddělení vedl zakladatel české spondylochirurgie profesor Otto Vlach. Od roku 2008 je David Buzek primářem a pod jeho vedením si Oddělení chirurgie páteře vybudovalo vynikající dobré renomé. Absolvoval spoustu odborných kurzů po celé Evropě, v Kanadě a na stáži pobýval mj. v americkém St. Louis u vyhlášeného odborníka Dr. Lawrence G. Lenkeho.