Na toho, kdo 80. léta dobře pamatuje, dýchne nostalgie a vybaví si, že takových aut v Československu, ale hlavně při cestách po NDR potkával stovky. A Romanu Bielczykovi se auta této značky staly koníčkem už dávno. I díky otci, který jednoho měl a rodinu občas bral na nejrůznější srazy majitelů trabantů, wartburgů a barkasů, prostě aut vyráběných v tehdejší NDR.
„Podívejte na tu fotku. Ten malý kluk, to jsem já, tady táta a náš Barkas. A tady já po čtyřiceti letech, Barkas je už ale jiný,“ přikládá Bielczyk druhou, už barevnou fotografii.
Dodávka je to malá, inspirovaná slavným Volkswagenem T1, vybavení a komfort odpovídá době. Však tento vůz vyrobili v roce 1973 a o 13 let později prošel přestavbou. „Ideální auto, nenáročné na servis. Navíc, dodnes na něj seženu všechny náhradní díly,“ pochvaluje si Roman Bielczyk, milovník značky Barkas. Kromě cestovní dodávky má také valník a další dvě dodávky téže značky.
Barkasem na Jadran
Je tedy jasné, že na barkas nedá dopustit. „Když byl před třemi lety test značek, velký test dodávek Barkas, série WV, Škoda 1203 a Žuk, Barkas byl ve všem nejlepší. Jedinou slabinou je motor, protože má pouhý litr. Ovšem má rychlý rozjezd. Kdybyste mě chtěl na semaforu při rozjezdu trumfnout, musel byste mít auto s motorem o objemu 1,6 litru,“ vysvětluje Roman.
Kdo by si chtěl takové auto pořídit, nemusel by mít problém. Nabídka je prý poměrně velká, stačí kouknout na internetový bazar. A kolik si připravit? „Pokud chcete pojízdné auto ve slušném stavu, tak si nejméně deset tisíc euro. Dají se sehnat i lepší, vymazlenější kusy, ale tam už ceny sahají k půl milionu korun,“ říká Bielczyk.
Stonavský sběratel barkasů si vůbec nestěžuje, že jeho dodávka nemá klimatizaci nebo posilovač brzd. Auto běžné využívá a jezdí s ním pravidelně třeba do Chorvatska. Místo zadních sedaček má lůžkovou úpravu, takže domeček na kolech.
„Jadran dám v klidu za deset hodin. Stovkou to jede bez problémů. A když se něco porouchá, žádný problém, všechno si na místě opravím,“ tvrdí Roman Bielczyk.
A problémy údajně nemívá ani s policejními hlídkami. Přiznává, že i proto, aby si „naklonil“ policisty, nechal auto křiklavě nalakovat, malůvkami červené dodávky značky Barkas. „Když už mě policajti zastaví, zpravidla se podívají, okouknou veterána a můžu je dál,“ dodává s úsměvem Roman Bielcyzk.