Čím uděláte manželovi největší radost, když upečete?
Manžel má nejraději čokomalinu, což je takový úplně obyčejný zákusek – čokoládový korpus, čokoládový krém a maliny. Kdysi dávno jsem na to chodila do ostravské cukrárny Ollies. Od doby, co jsme se s mužem poznali, mu tento dezert peču já. Říká, že mu chutná a vždycky, když se zeptám, co by si dal, tak čokomalinu. Ale v podstatě má rád cokoli sladkého.
Klára Mahdal (24) se doma kolem pečení ochomýtala od svých 12 let. Pomáhala mamince, když pekla na oslavy, ale více se pečení a cukrařině věnuje poslední čtyři roky. Přiznává, že se hlásí k nové generaci cukrářů, pro které není vrcholem bábovka nebo koláče, ale cukrařina moderního střihu. Pracuje pro energetickou společnost.
I vy si dáte?
Jasně, nedokážu si představit, že bych to pekla a neochutnala.
A vaše oblíbené?
Mám hodně ráda moderní dezerty, francouzské mousse dorty, mono dezerty, nebo pěnové dortíky, kde se používají moderní techniky přípravy. Čím složitější, tím raději to připravuji. Klasické zákusky moc ráda nemám, ani je nepeču.
Kdo vás přivedl k pečení? Josef Maršálek říká, že v jeho případě to byla babička, jak to bylo u Vás?
Maminka. Ona ráda peče, vaří, v kuchyni se pohybuje skoro celý den, takže s ní jsem se učila, pekly jsme spolu cukroví na Vánoce pro celou rodinu. U nás v rodině pekly babičky, ale pak si zvykly, že pečeme my s mamkou, tak toho nechaly. Takže díky mamince jsem našla cestu k pečení.
Jak jste se dostala do soutěže?
S maminkou jsme sledovaly druhou řadu a tam jsem jí jen tak z legrace řekla, že v té třetí řadě budu. Když jsem zjistila, že byl vyhlášen casting na třetí řadu, začala jsem o tom hodně přemýšlet, protože během covidu jsem dost pekla, soustředila se na složitější recepty a to svoje pečení posunula na vyšší level, jestli to tak můžu říci. No a pak v létě 2022, kdy byl tedy vyhlášen casting, jsem měla rozlučku se svobodou, trochu jsem se uvolnila, byla v náladě, a tak jsem tu přihlášku poslala (úsměv).
Co na to říkal manžel, rodiče?
Rodina byla nadšená. I když možná ne každý věřil tomu, že bych mohla postoupit do dalšího kola castingu. Přiznám se, že když jsem se dostala do finálové dvanáctky, bylo to překvapení i pro mě. Všichni kolem byli nadšení, přáli mi to, včetně manžela, který se ale trochu obával, že zůstane doma sám a řešil, kdo mu bude vařit a péct (smích). Každopádně měl z mého úspěchu radost. Kdyby mě mé okolí nepodporovalo, tak bych do soutěže asi nešla.
play_fill
Co kolegové v práci? Jak jste vysvětlila, že jste během krátké doby stále pryč?
V práci jsem si vzala neplacené volno a samozřejmě jsem musela s pravdou ven, že budu v té soutěži.
A ptali se po skončení soutěže, kdo vyhrál?
Vyzvídali, jasně, že vyzvídali. První otázka obvykle byla: „A vyhrála jsi?“ A já jim dodnes odpovídám: „Uvidíte!“
Stres, kamery a soustředění
Ve druhém kole castingu jste absolvovala kamerové zkoušky. Byla jste nervózní?
Zprvu ano, ale postupem času, jak jsem se musela soustředit na pečení, jsem přestala ty kamery vnímat. Ale uznávám, že pro někoho, kdo si těžko zvyká, je to šok, velká změna.
play_fill
Samotné natáčení, které se odehrávalo na konci jara 2023, trvalo měsíc a půl. Asi to bylo náročné, že?
Bylo. Jeden díl se natáčel dva dny, a to od rána do večera.
Pečení pod časovým limitem, navíc před kamerami a v cizím prostředí je bezpochyby obrovský stres. Jak jste na tom se zvládáním stresu? Panikaříte, když vám něco nejde nebo když zjistíte, že nestíháte? Na mě působíte jako kliďas, pohodářka…
To mi říkalo hrozně moc lidí, že tak na ně působím, ale mohu říci, že nervózní jsem byla hodně. Dokážu to ale držet v sobě, tak asi proto navenek působím klidně. Mám na to recept: musím se soustředit na sebe a nekoukat kolem, to mě pak znervózní a můžu začít zmatkovat. Dělám si svoje a pak ty výzvy dopadnou nejlíp. Je fakt, že mi chvilku trvalo, než jsem na to přišla, že nejlepší je zůstat v klidu. Pokud jde o samotné pečení, trochu vás může zmást, když si něco doma vyzkoušíte, postup a dobu pečení, ovšem tam pracujete s jinými spotřebiči. Takže to, co bych doma pekla půl dne, tam upeču díky technice za dvě hodiny. Na to ale přijdete.
Co vás na soutěži překvapilo? Ať už příjemně, nebo i nepříjemně?
Asi to, kolik za tím projektem stojí lidí. Kromě dvanácti soutěžících na začátku a dvou moderátorů a dvou porotců se při natáčení pohybuje kolem dalších asi 150 lidí, obrovský štáb. Faktem je, že jsme byli středem pozornosti, to bylo do jisté míry příjemné, alespoň pro mě. Nemile mě překvapilo, kolik času se muselo čekat, kolik bylo při tom natáčení prostojů a tak. Je tam spousta lidí, všechno na sebe musí navazovat. Nevěřili byste, kolik toho člověk musí absolvovat před tím, než začne péct. To byla maskérna, rozhovory a pořád něco. I proto jsme se my soutěžící vždycky těšili na to, až budeme už péct, až budeme v tom našem prostředí.
Teď si soutěž užívám u televize
Sledujete v sobotu jednotlivé díly?
Jasně, díváme se společně. Vždycky se sejdeme celá rodina. Teprve teď vidím některé věci, které jsem při natáčení neměla čas sledovat, protože jsem se soustředila na pečení. Každopádně teď si tu soutěž užívám.
Jací byli moderátoři k vám soutěžícím?
Občas jsme se s nimi bavili. Všichni byli vstřícní, když měli čas, ale moc ho nebylo. S porotci jsme se z pochopitelných důvodů moc vybavovat nemohli.
Byly okamžiky, kdy jste si po hodnocení porotců pro sebe řekla: „No, ty jseš chytrej, to se ti to mluví, když to děláš roky, a mě tady kritizuješ?“ Měla jste někdy problém „skousnout“ kritiku?
Jedna taková situace nastala. Já byla s výsledkem spokojena – se vzhledem výrobku, s jeho chutí, a byla jsem přesvědčena, že je to dobře, že se to bude líbit, že to bude chutnat, ale podle porotců to tak nebylo. Trochu mě to mrzelo, ale řekla jsem si, že chutě má každý jiné, stejně jako názory na vzhled. Je ale fakt, že takový verdikt člověka trochu demotivuje. Asi vždycky a ve všem je lepší, když se člověk trochu obává a nakonec to dopadne dobře, než když je s výsledkem spokojen, ale porotce je opačného názoru. Ovšem pokud jde o tento konkrétní případ, i po hodnocení odborníků jsem si řekla, že bych to neudělala jinak.
Co kolegové soutěžící? Je někdo, kdo vám nějak přirostl k srdci, s kým jste si nejvíc rozuměla?
Asi takto. Je mi trochu líto, že to ve všech dílech nejde vidět, ale my jsme byli skvělá parta a bavili jsme se všichni se všemi. Asi nejvíc jsem si rozuměla s Kristýnkou. Sedly jsme si povahově i lidsky a staly se z nás opravdu dobré kamarádky, které navíc mají další společné téma - miminko.
Klára, domácí cukrářka
Říkáte, že jste během covidu hodně pekla. Pro koho? Kdo si užíval vašich výrobků?
Mám velkou rodinu, takže se spotřebou nebyl problém. Buď jsem rozdala rodině a babičkám, nebo vzala něco do práce.
Pekla jste si na vlastní svatbu?
Ne! Hned jsem řekla, že to dělat nebudu. Byl by to pro mě hrozný stres. Už tak jsem řešila spoustu věcí okolo svatby, ubytování a ještě k tomu péct… To fakt ne!
Ani koláče?
Koláče jsem na svatbu nepekla já, ale vzala si to na starost mamka s tchýní, které upekly místo tradičních svatebních koláčů valašské frgály. Protože když peče nevěsta, tak to prý přináší smůlu (úsměv).
Co nejraději pečete pro sebe?
Jak už jsem říkala, zajímají mě moderní francouzské dezerty, nejsem moc na klasiku. Když peču nové věci, zkouším v rodině, jestli to chutná. Ráda peču dorty, ale na koláče, bábovku nebo buchtu si raději zajdu k babičce.
Možná k tomu časem dospějete, k pečení štrúdlu…
Třeba jo, až budu babička!
Když dostanete chuť na nějaký dezert, jak vy říkáte moderní, ne klasiku, tak je na malém městě asi problém si někde něco dát. Kam tedy vyrazíte? Máte nějakou oblíbenou cukrárnu, kde uspokojíte své chuťové buňky?
Nooo, je to těžké… když jedu do Prahy, tak tam je výběr slušný. Když vím o vyhlášené cukrárně, musím vyzkoušet. Tady v blízkém okolí je to horší, nic, co bych chtěla, tady nekoupím, tak si to raději upeču doma.
play_fill
Cukráři často říkají, že předpokladem dobrého výsledku jsou kvalitní suroviny, často dovážené z ciziny. Je to skutečně tak, že surovina dělá dobrý výsledek?
Je to tak. Navíc ta moderní cukrařina, které holduju já, se neobejde bez moderních kvalitních surovin a ty u nás v supermarketech nekoupíte. Já sama si objednávám v cukrářských e-shopech. To dnes cukráři dělají běžně, a taky se to prodraží. Pak je problém v tom, že lidé nechápou, proč mají dát za dort 1500 korun. No proto, že kvalitní suroviny jsou drahé, v tom to je!
Ale neříkejte, že babičky, které používají klasické máslo, dělají drobenku na koláče nebo pečou vánočku, neumí v kuchyni kouzla, která chutnají.
To určitě ano, ale doba už je jinde a ne každý chce bábovku nebo vánočku.
Kurzy a vlastní kuchařka
Soutěž Peče celá země běží v televizi od začátku roku. A vaše okolí se tedy dozvídá, že jste se jí zúčastnila. Čelíte dotazům, poznávají vás lidi třeba u vás v Petrovicích? Jak se vyrovnáváte s popularitou?
Zatím se mi to stalo dvakrát, že mě lidé poznali, že jsem „ta z té soutěže“. Ale je fakt, že se to rozkřiklo rychle nejen díky televizi, ale též díky sociálním sítím. Ale vyloženě o popularitě bych v tomto případě nemluvila. Ovšem je to zajímavé, to ano.
play_fill
V čem?
Na ulici mě lidi zatím nepoznávají, ale třeba v práci se ptají a snad mi i fandí. Je to příjemné.
Účast v soutěži Peče celá země bude bezesporu znamenat, že vaše jméno budou lidé znát. Přemýšlela jste, jak to využít, máte v tomto nějaké plány?
Nápad pořídit si cukrárnu už jsem zavrhla, změnila jsem plány. Chtěla bych vydat kuchařku pro cukráře. Pak jsem taky uvažovala o kurzech pečení, i když je mi jasné, že mé znalosti a dovednosti ještě nejsou tak dobré, ale snad časem. Možná by nebyly špatné kurzy pro děti.
Máte nějaké oblíbeného cukráře, který vás inspiruje?
Mám moc ráda Helenu Fléglovou, která má v Praze svou cukrářskou akademii a pořádá cukrářské kurzy. Je mým vzorem. Ale sleduji a inspiruji se i u dalších českých i zahraničních cukrářů, a že jich je plno.
Prozraďte, co jste si ze soutěže odnesla? Je něco, na co budete vzpomínat? Objevila jste třeba v sobě nějaké schopnosti, o kterých jste dosud nevěděla?
Moc ráda jsem za to, že jsem poznala lidi, kteří mají stejný koníček jako já. Protože dosud jsem neměla žádnou kamarádku, se kterou bychom se mohly bavit o pečení nebo jít na nějaký kurz. Takže hlavně nové kontakty s lidmi, se kterými máte společné zájmy a jste schopni se vzájemně inspirovat. Vzpomínat samozřejmě budu také na natáčení. A co mi soutěž dala? Především zkušenost, která mě posunula dál v cukrařině. Díky této „škole pečení“ už dnes vím, že jsem něco měla třeba dělat jinak.
Chápu tedy správně, že cukrařina je obor, v němž se chcete realizovat, cesta, po které byste chtěla jít dál?
Určitě.
Šla byste do soutěže Peče celá země znovu?
Určitě. A to přesto, že vím, co to všechno obnášelo, kolik to bylo stresu, nervů, kolik to vzalo času. Ale na druhé straně mi to možná ne změnilo život, ale ukázalo cesty, po kterých se do budoucna můžu vydat. Byl to rozhodně zážitek.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT - VYHOŘEL JIM DŮM, POMOHL, KDO MOHL
