„Rolníci čerpající dotace na udržování trvalých travních porostů mají povinnost dvakrát do roka posekat plochy, na kterých hospodaří. První senoseč musí provést do června,“ říká Ivo Lajčok z Mysliveckého spolku Václavovice u Frýdku-Místku.

Ten navzdory názvu sídlí v obci blíže k Ostravě a v revíru má kolem 300 hektarů otevřených ploch.

„Letos se kvůli dešťům víceméně pořádně nekosilo. O to může být situace horší,“ míní předseda václavovických nimrodů Ivan Hoch a přidává zkušenost z lokality Lapačka, kde každý rok hynou dvě až čtyři srnčata. Nemluvě o zajících, křepelkách i bažantech. Myslivci přitom ví jen o těch, které nestihnou „uklidit“ predátoři. Tedy kočky, lišky nebo krkavci.

Přenášet jen v trsech trávy

„Zemědělci musí senoseč hlásit čtyřiadvacet hodin předem, ale ne všichni to dělají,“ uvádí Lajčok s tím, že přijetí takového oznámení znamená pro myslivce vyrazit do terénu a pokusit se najít mláďata tvorů hnízdících a vyvádějících potomstvo na zemi. Mohou je – ne v holých rukou, ale trsech trávy – přenést do bezpečí. Případně na místo dát plašiče.

Srnčata jsou v době senoseče ohrožená.Zdroj: Stanislav Císař

Moderní jsou pro vyhledávání takových živočichů drony a zejména termokamery. Na ty ale ve Václavovicích nemají, spoléhají se tedy na „vystavení“ zvěře cvičeným loveckým psem. „Vloni se nám dost osvědčily zvukovo-světelné plašiče, na které nám dal dotaci i kraj. Používali jsme je na ploše u pumpy v Kaňovicích a nebylo tam nic usmrceného,“ líčí.

Před sekačkou běhá srnka…

Nastávají též dny, kdy před hlášenou senosečí zaprší, hospodář je doma a sekat vyrazí, až je příhodnější počasí. „A to je pozdě, zvěř se vrátí,“ pokračuje Hoch. Kterému před časem volá ovčák: Co má prý dělat, když mu před sekačkou běhá srnka? Operativně nimrodi řešit tuto situaci neumí. Myslivost je jejich hobby; museli by kvůli ní utéci ze své práce.

„Sekačku taženou koněm dneska snad nikdo nemá. Žací technika se zdokonaluje a mívá čím dál tím větší záběr i rychlost,“ navazuje Lajčok. Zákon navíc nezapovídá rolníkům vykonávat tuto činnost v noci. Myslivci alespoň apelují na to, aby začali kosit od středu a ne od krajů polí či luk. A poskytli tím jejich obyvatelům možnost zmizet do bezpečí v lese!

„V balících sena by se jim nacházelo méně těl zajíců a srnčí zvěře, ale i lišek,“ podotýká Hoch. Zvěř, jak upozorňuje, se při nebezpečí v omezeném prostoru tiskne k zemi, před vibrující lišty. Stroje však ne všechny mláďata usmrcují na místě. Václavovickým myslivcům trhá srdce pískání srnčat s uťatými běhy… která jsou nuceni sami utratit, aby netrpěla.